Strasti vlasti

Tobiáš na barovou stoličku v Klubu skoro dopadl. Nějak ho ten neživot začínal zmáhat. Od doby co Klub znovu obnovili, se jim na veřejné dveře neustále dobývali původní klienti pana Břitvy. Z akvária vedle baru si ještě nestačil vylovit ani první rybu, když se znovu ozvaly rány na vchodové dveře.
„Už je to tu zas!“ zakvílel a připlížil se ke dveřím.
„Kdo je to?“ zeptal se plačky.
„To jsme my. Svědci Jehovovi. Otevřete! Chceme si popovídat!“
„No a kolik vás je?“ zeptala se Karolína, která neslyšeně dolevitovala za Tobiáše.
„Dva.“ ozvalo se zpoza dveří.
„No tak si popovídejte mezi sebou!“