Stará ještěrka

Postel úzkostně zapraštěla a okno v podkroví rozrazil průvan. Nikdo ho nezavřel.
Nějak se dnes necítím ve své kůži... Moct ji tak vyměnit za novou... Jako ještěrka, co se hřeje tamhle na kameni. Svištět nad krajinou na volavčích křídlech, nebo si v prašné cestě valit kuličku. Zachřestím v trávě šupinatým ocáskem a drobotina se přede mnou rozprchne do podrostu. Pohoupám se v síti trav - šťastný luční koník - samé hop sem, hop tam, když se k ránu vracím souvratěmi.
Jen do své okoralé staré kůže se vracím nerada.
Opravdu mi není dobře, nevrle vraštím seschlé rty, ale pořád ještě nejsem mrtvá!