Strasti svobodné ženy

„Neměla by sis taky pořídit nějakého sviště, Hermiono?“ zeptal se Ron a pohladil Levandulino vzedmuté břicho.
„Biologické hodiny nezastavíš,“ přidala se jeho žena. „Ťik, tak, ťik tak.“
Hermiona se rozhlédla. Na podlaze se válely kusy stavebnice. Na dveřích byly upatlané otisky dětských ruček, které ještě nedosáhnou na kliku. V koši se vršila hromada plenek. A dva již narození svišti se na koberci prali o plyšáka.
Rodinné štěstí. Ne, díky. Aspoň zatím ne.
Usmála se. „Se Severusem jsme teprve krátce, ale zeptejte se tak za dva tři roky.“
Ronovi s Levandulí klesla brada.
Chtěla jim to oznámit šetrněji, ale prostě neodolala.