1. Kapitola - Mlhavá minulost

Poznávám tohle místo. Nemohu si rozpomenout na jasné obrazy ani události – zůstala jen dávná emoce a vůně dřeva. Působí na mě jako stará vzpomínka plovoucí v mlhavém zapomnění života. Pamatuji si, jak jsem slyšel struktury dřeva vyprávět nejrůznější příběhy, jež se promítaly přímo do mé mysli, jako bych byl jejich součástí. Slyšel jsem nádhernou a dechberoucí melodii, která se chvěla napříč každým zákoutím mého těla a pronikala hluboko do nitra srdce. V těchto tónech se však ozývalo ještě něco jiného, téměř nezřetelného… tichý zvuk vycházející ze dřeva. Šepot linoucí se jako stín na pozadí příběhů. Byl to hlas! Hlas, který patřil dívce.