12. část

Zbytek odpoledne John strávil v muzejním koutku hotýlku. S Linusovou pomocí se připojil do databáze okresní knihovny a pročetl si nejen místní kroniku městečka Hammond ale i stará vydání novin. Oba zdroje mu jen potvrdily to, co už věděl. Na přelomu roku 2000 a 2001 došlo k opakovaným a nevysvětleným zmizením několika místních chlapců. Někdy na jaře 2001 pak chlapci zmizeli naposledy a nikdy se už nenašli. Nicméně jedno jméno přitáhlo jeho pozornost, některé články zmiňovaly tehdejšího zástupce šerifa Johnsona.

***

Nemusel v baru čekat dlouho. Chvíli po otevření se ve dveřích objevil šerif a zamířil si to rovnou k Johnovi: “Dobrý večer, můžu přisednout?” nečekajíc na odpověď usedl a mávl na Linuse. “Chtěl bych s vámi mluvit.”

“Dobrý večer. To jsme dva,” přivítal ho John.

“Ale?”šerif nadzvedl obočí.

“To počká,” mávl John rukou. “Čím mohu posloužit ruce zákona?”

“Po našem včerejším rozhovoru jsem se rozhodl promluvit si s Calebem. Ale nemůžu ho najít. Jakoby se do země propadl. Vy jste byl podle všeho poslední, kdo s ním mluvil, nenapadá vás něco? Nezmiňoval se… o něčem?”

Johna polilo horko ale podařilo se mu z náhle vyprahlého hrdla vypravit odpověď: “Ne… Opravdu je mi líto, ale o ničem nevím. Ani jsme spolu nemluvili, jen na mě křičel ať jdu pryč…”

“No, co se dá dělat. Však on se nakonec objeví. A co vy, co byste rád?”

“Trochu to souvisí. Zajímají mě ta zmizení. Prý jste byl tehdy zástupce šerifa. Byl jste u vyšetřování…”

Šerif se dlouze napil ze sklenice, kterou před něj Linus už před chvílí postavil.

“V podstatě není o čem mluvit,” dal se šerif do řeči. “Vše to bylo v novinách. Kluci lezli po kopcích a do starých důlních jam. Občas byli pryč i týden. Ty jejich výpravy skončili, když jsme s Šerifem odpálili vchod do toho jejich objevu. Ale jednou přes noc prostě zmizeli nadobro. Podle mě šli za nějakým klukovským dobrodružstvím a skončili někde na dně šachty, žádná záhada. Ale nikdy jsme je nenašli…”

“Počkejte,” zastavil ho John. “Říkal jste, že jste ten důl zasypali? Vy víte kde je?”

“No vím.”

“Vzal byste mě tam?”