14 Start

"Tak už jste se dohodli? Kdy můžu odstartovat?" odchytil Mawler první důstojnici na chodbě.
"Netrpělivost k vám nesedí," nadzvedla obočí Nishnarro," probrali jsme možnosti ze všech variant, a souhlasím, že ten risk za to stojí, pokud jste ochoten jej podstoupit."
"To jsem rád, ale evidentně je tu ještě něco, co brání, abych odletěl."
"Dejte nám trochu času! Transportní modul je potřeba upravit."
"Transportní modul? Myslel jsem, že stíhačka by byla vhodnější, má silnější motory."
"Ale je jenom jednomístná."
Balambras zůstal stát, zatímco Nishnarro pokračovala pryč chodbou.
Evidentně mi až tak moc nevěří. Nedivím se. Spíše to svědčí o tom, že jsou chytří.
Raději bych zůstal na lodi, ale někdo tam letět musí, prostě musí a evidentně mi ta černá karta v ruce zůstala.
Zasraný intriky...

V hangáru panoval čilý ruch.
Kolem transportního modulu vytaženého na volnou plochu kmital celý roj techniků, včetně několika důstojníků.
Bylo s podivem, že nezakopávali o četné bedny s vybavením, bedýnky s nářadím, odmontované krycí panely a všemožnou kabeláž.
Jako dirigent na tuto podivnou symfonii dohlížel šéfinženýr komandér Nirean Lavienta, působil, že se pod rouškou profesionality mračí.
Mawler vstoupil na plochu od přídě a chvíli pozoroval dění.
"Raději posilte paměť o další dva EDD krystaly, zapojte je sem, a sem," ukázal šéf na holoplánku technikům.
"Asi nemá smysl ptát se vás, jestli je tak rozsáhlá přestavba nutná, jen mi povězte, za jak dlouho ta věc poletí?"
"Provádíme jen pár nezbytných úprav. Modul se umí automaticky rekonfigurovat z osobního na nákladní. Na tak dlouhou cestu ale navržen nebyl."
"Takže tam chcete namontovat ložnici, kuchyň a koupelnu?" přisadil si Mawler.
"Kdybych na to měl týden, tak proč ne. Na Kotarnu tuto technologii nepoužíváme kvůli citlivosti měření - ale máme ji."
"Bod pro vás. Ve skutečnosti se ale bez veškerého komfortu obejdu, nepotřebuji jíst, pít, ani spát, obešel bych se, sice nerad, i bez kyslíku, tlaku, tepla a umělé gravitace."
"Pozoruhodné. Pilot ale tohle všechno potřebovat bude, a po celou dobu cesty tam i zpět."
"Pochopitelně, tak já vás raději nechám pracovat, nerad bych v půlce cesty spravoval netěsnící toaletu."
"To mi věřte, by nechtěl nikdo.
Vidíte sám, že na tom pracujeme s maximálním úsilím.
Nemělo by to trvat déle než zhruba dvacet čtyři hodin.
A nejvíce práce bude s tím, napasovat do toho malého modulu plnotučnou senzorovou hlavu. Stejnou jako používá Kotarno.
Když už tam letíte, tak ať máte dokonalý výhled."
"Tak za to ta trocha zdržení i stojí," uznale pokývl a odkráčel do útrob lodi.

Zůstat tři směny po sobě v práci je proti předpisům, ale když jste třetí v pořadí velení lodi, můžou vás sprdnout jen dvě osoby.
Lavienta si ale chtěl pohlídat, že úpravy modulu budou bezchybné, a krom toho by si troufl i na podstatně delší zápřah.
Bylo to dvacet čtyři hodin od rozhovoru v hangáru, takže jej příchod Mawlera do dozorčí kukaně, kam se uzavřel, vlastně nepřekvapil.
"Skoro vše je hotovo, už se provádí jenom nezbytné testy. Do hodiny můžete startovat."
"Ano, to je skvělé. Nicméně, kvůli tomu jsem nepřišel. Budu dlouho pryč, a vážně rád bych našel Kotarno v pořádku, až se vrátím."
"Myslím, že doteď se mi vcelku dařilo udržet jí v jednom kuse," poposedl si Lavienta jakoby náhle židle nebyla pohodlná.
"Nemyslel jsem to jako kritiku vaší práce. To už mne spíše trochu znepokojují experimenty, které podnikáte."
"Za tím účelem tu jsme. I když u experimentování si nikdy nemůžete být na sto procent jistý, že se nějaká nehoda nestane, tak jediné co se v tomto směru dá dělat, je postupovat opatrně, dát všemu čas a doufat. Ale to přeci sám dobře víte. "
"Máte pravdu, možná nejsem tak dobrý inovátor jako někteří mí předci, ale tu a tam jsem nějaký ten experiment provedl. Některé pokusy jsou ale nebezpečnější než jiné. Zkoušet vlastnosti nové slitiny je kupříkladu mnohem bezpečnější než dělat díru v časoprostoru."
"Proto jsme tak daleko uprostřed ničeho."
"Doufám, že jste nezískal dojem, že lodi a posádce nedůvěřuji. Je to spíš o tom, že když něco nemám pod kontrolou - no řekněme, že se neubráním obavám. Loď je ale velmi solidní, to se musí uznat. Inženýři odvedli prvotřídní práci," náhle, během slova, tón řeči výrazně zvážněl, "předpokládám, že vy jste na palubě ten, kdo o technologii lodi ví nejvíce."
"Jsem šéfinženýr, to bych měl," cosi se zalesklo v jeho nebiologickém oku.
"Má tahle loď AE?"
Lavienta nestačil jakkoli odpovědět.
"Řekl bych že má. Za celou dobu jsem jí neviděl v akci, ani jsem na ní nenarazil. Použijte ji, nebojte se toho - až půjde do tuhého, věřte jí."
"O čem to pro ďábla mluvíte?"
"Doslechl jsem se, že někdy někde s tou technologií byly potíže. Nenechte se tím zaslepit. Ne teď a tady."
"Nerozumím vám."
"To teď vlastně nevadí. A chci se vám omluvit."
"Za co?" vyrazil ze sebe překvapeně šéfinženýr.
"Za to, že jsem vám čmuchal po lodi. Vím, že jste si všimli těch bludných proudů. Chtěl jsem vědět, co od vás můžu očekávat."
"Být to na běžné lodi a za jiných okolností, nezbývalo by mi než vás zavřít do cely, za to, k čemu jste se přiznal."
"Tohle ale není běžná loď ani mise. A nemusíte tomu věřit, ale nedělal jsem to ze zlé vůle. Někdo na lodi připravuje něco mnohem nebezpečnějšího."
"A to je to, z čeho máte skutečné obavy, ne z našich experimentů, předpokládám."
"Jste bystrý, to je dobře. Je škoda, že sám nevím, kdo je to skutečné nebezpečí, ale buď to bude profesorka Miradax-Shardante anebo Percalimme. Možná ve spolupráci s dalším z hostů, anebo se jeden z nich přidá dodatečně. Nemyslím si, ale, že ty dvě spolupracují."
"To jsou vážná obvinění. Spíš než se mnou byste tohle měl řešit s komandérem Essagou. Ale předpokládám, že jasný důkaz nemáte..."
"Jistěže nemám. A můžete si říkat, že zním jako nějaký paranoidní pomatenec, ale uvědomte si, že já nejsem nějaký vagabund z Quassar Uram, co se sfetovaný toulá po ulicích!"
Nemít Lavienta technologické srdce, zvedl by se mu tep během rozhovoru nejméně na dvojnásobek. Takto jen nadzvedl obočím nad svým biologickým okem.
"Mám tu pro vás malý dárek," vytáhl Balambras z nepatrné kapsičky titěrný krystal a postavil jej před elfa na stůl.
"Co je to?"
"Je to něco pro vás - jen pro vás, mějte jej u sebe. Použijte to ve chvíli, až budete čelit něčemu nad vaše síly."
"Jak poznám, že jednáte v náš prospěch? Konečně, jste to vy, kdo loď příhodně opouští."
"Nepoznáte. Buď se pravda vyjeví, anebo si budete muset vybrat, čemu spíše chcete věřit - jaká skutečnost vám více dává smysl."
"Proč s tím jdete za mnou, proč ne za kapitánem, nebo prvním důstojníkem?"
"Počítám s tím, že se to od vás dozví. Kdybych šel ale za nimi, neměl bych kontrolu nad tím, co a jak se dostane k vám. Já spoléhám na vás. Pokud vletí hovno do větráku, jak se říká. Stále se to tak říká ne? No, to je jedno, je to jen taková úvaha - kapitán a první důstojník jsou nejdřív na ráně. Šéf bezpečnosti a mág hned po nich. Vy můžete mít možnost včas zareagovat."
"Dobrá, mohu mít ještě jednu otázku?"
"Prosím, ptejte se," odvětil Mawler s úsměvem.
"Kdo a jak vás přesvědčil k účasti na této výpravě?"
Úsměv zmizel jak mávnutím kouzelného proutku.
"Tohle jsem neměl v plánu nikomu říkat... Ale co už. Odmítl jsem několik zvyšujících se nabídek. Nakonec mě přesvědčil Lord Walkaren - umožnil mi celý den studovat pravý Mytnaxských meč - jeden z těch pouhých dvou, co se zatím našly."

Zakrytovaný a naleštěný transportní modul elegantně čekal v hangáru - odsunutý uzávěr průlezu zval dovnitř.
Přes jednosměrně zatmavený čelní průzor nebylo zevnitř nic vidět, jen tiché kroky a šramocení naznačovaly, že uvnitř někdo je.
Balambras vstoupil a zacítil ve vzduchu vůni kovu po nedávné plasmafúzi.
Letěl tímto dopravním prostředkem pouze jednou, oproti minulé zkušenosti si však nemohl nevšimnout mnohem stísněnějšího prostoru uvnitř. Kromě dvou křesel vpředu, byly všechny sedačky tytam. Na místo nich bylo u jedné stěny lůžko a u druhé stěna s několika přístroji včetně jídelního automatu. Zadní část modulu byla přehrazena stěnou, za níž se dala tušit toaleta.
Nakonec si všiml postavy v stříbřité letové kombinéze.
Holohlavý pilot antracitové pleti, jaká byla velmi neobvyklá i u poměrně snědých lidských Xuržanů, na něj svítil řadou bělostných zubů a výrazně zelenýma očima a natahoval k němu ruku.
Mawler přijal toto na většině Odrie spíše zapomenuté gesto a stiskl pilotovu mohutnou tlapu.
"Seržant první třídy Źwatluć Mbogaboga, budu váš pilot. Na které straně chcete sedět? Mě vyhovují obě, jen si chci nastavit ovládání podle sebe."
"Ani já nemám vyhraněnou preferenci. Podle Wittgardské konvence pilot obvykle sedí vlevo, tak já si třeba vezmu to místo napravo."
Seržant zacouval na své místo. Otiskl dlaň do ovládacího panelu, kontrolky ožily a přeskládaly se.
"Za minutu budeme startovat, mám žlutou na odlet."
"Tak tedy do toho, mladý muži," dosedl Mawler na své místo a pozoroval, jak se otevírá odletový port.
Průlez lehce zaševelil, zapadl, okraje zasvítily a splynuly se stěnou.
"Zelená. Ani se nemusíte držet, tlumiče fungují dobře a nemám ve zvyku pilotovat příliš divoce."
Transportní modul NRT2 se vznesl dvacet centimetrů a do vzduchu a pak plynulou křivkou se vzrůstající rychlostí zamířil skrze port ven, mimo loď.