16 Mezi palubami

Chce se mi spát.
Ne, potřebuji spát!
Nemůžu chodit do služby nevyspalá, nechci si představit, co by se mnou kapitán provedl, no, seržant Warlighso je docela odstrašující případ, od čeho takové představy odvíjet... Brr.
Ani na akademii jsem nebyla takhle vynervovaná.
Ani když nás napadla ta obluda, nerozhodilo mně to. Tohle přeci není normální.
Jo, čelíme nějakému riziku.
S tím se počítá.
Nová loď, vždycky je tu nepatrná šance, že selže třeba magintegrátor a bum, jsme mrtví.
Kdybych kvůli tomu nemohla spát, nemám co dělat ve flotile, u Bagobara!
Ne, že bych byla v poslední době nějak k užitku, navigátor na lodi, co vytrvale zůstává stát na pozici...
Jít znovu za doktorem se mi tedy moc nechce.
Nevím jestli jsem mu u zadnice, anebo se mě snaží uklidnit, ale ty jeho bagatelizace tedy vážně nepomáhají.
Lodní drby.
Jsou všude, jako dříve na dřevěných lodích krysy.
Kotarno, to je však extra třída, a hlavně nejde jen o drby.
Že by na lodi došlo ke znásilnění  je samo o sobě hrozné, ale že by nechytli toho, kdo to udělal?
Jak se pak kdokoli může cítit v bezpečí?
A co všechno z těch dalších divných věcí je pravda?
Sama jsem viděla jak se v posilovně posádka začala prát.
Úplně prakticky bez důvodu, takhle se přeci Xuržská flotila nechová.
A co asi dělá Deoron?
Nejen, že se neuvidíme kdo ví kolik měsíců. Ani mu nemůžu napsat zprávu, vlastně jsem mu nemohla ani říci, kam jdu!
Co když si bude myslet, že jsem se na něj vykašlala?
Ve službě je tolik přitažlivějších holek, než jsem já. Snadno mě nějaká nahradí...
Jetzaelův mor!
Tohlo jsou přesně ty myšlenky, který vůbec NEPOTŘEBUJU!
Co je to do hajzlu se mnou!

Filmový maraton se blíží do konce.
Shalizo Opal se trochu nudí, ale když nejde spát...
Navíc, po nedávném incidentu nějak nemusí posilovnu.
Uvědomí si, že v sále zůstala jako poslední, tedy skoro.
Přímo za ní sedí profesorka Miradax-Shardante, o které do té doby nevěděla.
"Ten film byl docela průměrný," nadhodí, když si všimla, že byla zpozorována.
"Přesto se považuje za žánrovou klasiku."
"Ale nezdá se, že byste se u něj obzvláště bavila."
"No, kino není jen o filmu, ale i o společnosti," uvědomila si, že v prázdném sále to moc přesvědčivě nevyznělo, "no, ještě před nějakou dobou tu bylo více diváků."
"Nepřipadáte mi jako někdo, co dělá nudné věci."
"Co vy víte o tom, co mě baví a co nudí? Nic o mě nevíte!" jme se k odchodu, když tu jí za předloktí popadne profesorka.
Shaliz se v očích zaleskne hněv a jen profesionální tréning jí zabraní zaútočit.
"Řekněte mi, co tady vlastně děláte?" využívá profesorka chvíle.
"Myslíte, že snad trpaslíci do flotily nepatří?"
"To není útok na váš původ, prosím, odpovězte."
Hněv nahrazuje pocit, jako při zkoušení u katedry.
"Konám svoji povinnost."
"To všichni důstojníci a členové posádky, ale co konkrétně vy? Jste lodní navigátor s hodností komandérporučíka, ale proč, proč?"
"Protože to jsem si zvolila. Protože chci chránit ty dole - je jedno jestli se tomu říká lid, vlast, národ, způsob života, kultura, anebo civilizace. A dělám to tím nejlepším způsobem jaký znám, jakého jsem schopna. Stačí?" vytrhává ruku ze sevření, ale neuhýbá před profesorčiným pohledem.
"Věřím ti, tvé odhodlání však projde testem," otočí se a odpluje ven ze sálu.
Ač vychází tři vteřiny po ní, chodba do obou stran je prázdná.
Od toho dne nemá problémy se spaním...

***

Jihovýchodní Xurh je prý svérázné prostředí.
Venkov plný drnohryzů a farmářů, kteří poloprůmyslově produkují - prý lepší než ty průmyslové - plodiny anebo chovají absurdní množství domácích zvířat.
Běžné jsou rozvětvené početné rodiny. Početné se myslí tři až čtyři děcka na pár, ne dvanáct. Jsme Xuržani, ne králíci anebo nějací primitivové.
Byl jsem rozhodně nejdivnější dítě v rodině.
Do určitého věku se to moc neprojevovalo, divné to začalo být až v pubertě.
Tou dobou jsem sice netušil jestli jsem víc holka nebo kluk, ale rozhodně mi došlo, že nechci být zemědělec.
K hrabání se v hlíně, ani k prasečímu chrochtání jsem zkrátka neměla, a nemám kladný vztah.
Velká rodina má ale výhodu spousty příbuzných, včetně těch z druhého či třetího kolene.
Mezi tolika lidmi se prostě najde někdo, kdo umí a dělá něco zajímavého.
V mém případě to byl strýček Dhors, nadšený střelec z čehokoli se vůbec dá střílet.
Myslel jsem, že nic lepšího než střílení ani není.
Tuto moji představu narušil až strýčkův dlouholetý přítel Nervall, který mne seznámil s medovinou.
Od nadšené konzumace jsem se dostal k tajemství výroby až k těm malejm potvůrkám, co med vyráběj.
Nervall se mě nějakou dobu snažil sbalit, což se mu nepovedlo, ale nakonec byl ještě rád z nadšeného posluchače a pomocníka.
Možná bych nakonec i zůstal v rodném kraji.
Pak ale přišla ta střelecká soutěž v Yalke, kterou jsem vyhrál, těše se na zajímavou finanční odměnu, přičemž mě oslovila pěkná mladá vojanda, jestli se s takovým talentem nechci přihlásit do armády.
Jak jsem tak o tom začal uvažovat - trvalo to tak půl roku - nakonec to nebyla armáda, ale flotila...

Střelnice na Kotarnu je navržena pro čtyři uživatele, a střelbu z většiny ručních zbraní.
Shay Dagillan je častým uživatelem tohoto zařízení.
Přichází se svojí oblíbenou kuší, kouká, jestli je volný post číslo tři.
Cestou k němu si všímá generála Aarshamshaha na dvojce.
Ozvývají se odtud kraťoučká nevýrazná zabzučení, podle kterých nepoznává použitou zbraň.
Už se chystá otevřít svůj post, když se otevře ten sousední.
"Pěkné poledne, poručíku," vychází generál v kombinéze s černo-žlutými konturami a zvedá z před očí vizor.
"Děkuji, i vám, generále. Jak vám vyhovuje lodní střelnice?"
"Je dobrá, ... samozřejmě má své limity."
"Ano, to jistě, zejména ta délka, třicet metrů na dálkovou střelbu je směšně málo."
"Na druhou stranu, ke střelbě na pohyblivý cíl z příruční zbraně to postačuje."
"To ano.  Předpokládám, že používáte zbraň z vaší Nagashské provenience?"
"Je to tak."
"S vašimi modely žel nejsem obeznámen."
"Moje zbraň vychází ze sériového modelu Paratech GL 105," vytáhne generál zbraň z pouzdra, "je ale upravená podle mých osobních preferencí."
"Nádherně elegantní kus. Samozřejmě, který skutečný střelec si neupravuje oblíbenou zbraň. I když je sériový kus dost dobrý, různé drobnosti dokáží udělat rozdíl mezi výborným a excelentním zásahem."
"A z čeho rád střílíte vy?"
"Rád zkouším téměř cokoli, ale jistou slabost mám pro kuši," otevírá rozměrné pouzdro, "tady vidíte, kde končí mé výsluhy."
"Dvojité lučiště, čtyřnásobný převod, materiál lučiště - mikrointegrovaná slitina mitrilu a ebonitu, lixaritová ložiska. To vše s nastavitelnými enchantmenty a dalšími doplňky. Zjevně nechcete aby se vzájemně rušily magotechnologickými částmi. Je vidět, že dbáte na detail."
"Je to tak, mám rád různé funkce odpojitelné. Třeba u zaměřovače se dopočítávání zásahu někdy hodí, ale jindy spíše ruší. Nechtěla bych se chlubit, ale s tímhle trefím objekt o velikosti pomeranče na šestnáct set metrů."
"Můžu si jí zkusit? Samozřejmě vás nechám na oplátku ozkoušet mojí GL 105. Pochopitelně v komatibilním módu střelnice."
"Někomu jako vy vyhovím, a přiznám se, že sám jsem poměrně zvědavý."
"Inu," mačká něco na zbrani, která problikla, "osobní pojistka, nastavení nechte jak je."
"Tady nalevo jsou připravené šipky s cvičebními hlavicemi, napravo je zásoba ostrých hlavic, ale ty nebudete potřebovat."
Oba vcházejí do svého palebného postu.

***

Rodinná posedlost starými tituly, směšnými, bezobsažnými, mě vždy iritovala.
Snaha patřit k společenské elitě jen v dobách rebelantského mládí.
Každý prý má svou rebelskou fázi. Psychoinženýři obvykle nedoporučují to potlačovat, pokud nepřekročí jisté meze. Většinou se ovšem neshodnou, kde přesně ty meze leží.
Pro mne ta mez - moje vnitřní mez - byla vyloučení z university. Pařby a okázalé přehlížení studia, doprovázené sváděním hloupoučkých, ale tělesně vyvinutých husiček, na předvádění magických legrácek, se omrzí.
Znalosti mistra a poté velmistra magie zůstanou.
Jsem založením meritokrat a uvědomění si toho byl jeden z nejdůležitějších bodů na mé cestě.
Otec si myslel, že mne z titulu rodinné hierarchie může ohnout podle svých představ.
Konflikt vyvrcholil, když trval na tom, abych se oženil a to s jednou ze tří vybraných kandidátek.
Tehdy mě zklamala matka, když se přidala na jeho stranu.
Inu otec nevyhrál.
Myslel si, jak mne potrestá, když mne odstřihl od rodinných peněz.
Ve skutečnosti mi spíše otevřel nové možnosti, a že bylo z čeho vybírat.
Nabízeli mi pěkné teplé místečko v korporaci. Lákala mě možnost vstoupit do lokální politiky, ale jen chvíli. V akademické sféře jsem se pohyboval celou dobu, ale nechtěl jsem se na ni omezovat. Kolegové doporučovali soukromou praxi.
No a jsem ve flotile.
Ne, že bych nikdy nezalitoval.
Naštěstí jsem si nikdy nezavřel cestu zpět, a tak jsem se dostal až na Kotarno, a nedostaly mě sem dědičné tituly ani rodinné kontakty, nebo peníze.
Dokázal jsem to já sám!

Z osobního deníku Komandéra Niramara Darvaxana:
Včera jsem měl opět konverzaci s Percalimme. Nedá se jí upřít intelektuální úroveň. Její pocit nadřazenosti a manipulativní povaha však dojem velmi snižuje.
Musím se mít před ní obzvláště na pozoru. Profesorka a Xaatych jsou o něco nižší ohrožení - alespoň z mé pozice. Generál a Mawler spoléhají spíše na jiné techniky.
Něco z toho, co říkala, mě však donutilo k jistým úvahám.
Je poněkud znepokojující, jak neustále mění podobu.

Dnes jsem opět narazil na Percalimme. Lodní senzory naznačovali podezřelou aktivitu v její kajutě.
Prověřil jsem to na místě. Patrně šlo o nedorozumění.
Nakonec jsem tím strávil skoro tři hodiny, zejména probíráním detailů jistých duševních technik a rozdílů v přístupech.
Musím říci, že tato konverzace byla pro mne povznášející.
Na lodi není nikdo jiný, s kým bych podobné záležitosti mohl probírat, aniž bych nebyl v pozici mentora.
Bude to stát jisté úsilí a opatrnost, ale nakonec není nemožné, když si vyjasníme postupy a vzájemné pozice, aby byla pro tuto výpravu přínosem.
Jetzael ví, co nás ještě čeká.
Mawler se chystá odletět a více obav mám momentálně ohledně Profesorky.
Na změnu podob už jsem si tak nějak zvyknul - koneckonců, fyzická forma není , obzvláště pro mne, to podstatné, jak někoho poznat.

V jídelně jsem potkal Percalimme.
Hovořili jsme o věcech z historie. Bylo to zajímavé, zejména když uvážím, že to zažila anebo byla očitým svědkem.
Gainteiská historie není až tak zajímavá - anebo z našeho úhlu - až tak podstatná, zejména v těch zaostalých částech.
Nicméně je tu zajímavý náhled na Xuržského spojence, Iranitu a vliv Daevonských v zaostalých kulturách.
Za tu prodlouženou jídelní pauzu to stálo.
Také utrousila pár drbů o Profesorce.
Vyhledal jsem si k tomu relevantní informace a poněkud mě to znepokojilo.
Je jisté, že hlavní hrozbou pro loď může být ona.
Mawlera mám zatím z krku a Xaatych mi starosti též nedělá. Generál Aarshamshah by ale mohl.

Chyba na senzorech mě včera zavedla do kajuty Percalimme.
Dohlédl jsem, aby technik provedl výměnu a správnou kalibraci.
Pak jsem zůstal na kávu, která se protáhla - naštěstí mi zrovna končila služba - na víceméně celý večer.
Teď vidím, že máme více společného než rozdílného. Evidentně některé mé postoje vycházejí více z naučené doktríny než ze skutečné praxe.
I v osvícených kulturách mohou tu a tam zůstat zakořeněné nějaké ty předsudky.
A nejde jen o profesionální sféru.
Ona i umí naslouchat bez toho, aby dávala nevyžádané rady či vynášela soudy anebo jen tupě přitakávala.
Na lodi se mezitím dějí podivné incidenty.
Každou chvíli mě volají, abych něco prověřoval.
Nemám k tomu moc co říci, ale nedal bych moc za to, že v tom má prsty Miradax-Shardante - důkazy ale nemám, tak nezbývá než čekat a být na pozoru.

Zašel jsem na návštěvu za paní Percalimme.
Myslím na ni v poslední době velmi často.
V životě jsem nejspíše nepotkal nikoho natolik fascinujícího.
Hloubka jejích znalostí a moc, která v ní dřímá... Je tu několik členů posádky, kteří se zahleděli do její fyzické krásy a elegance. Já ale dokážu vnímat její nádheru v celé komplexnosti - nakolik lodní omezení duševních aktivit dovoluje - ach jo, tak rád bych vypnul všechny protokoly, abych ji mohl spatřit na všech mentálních úrovních!
Věřím, že naše výprava zdárně dopadne.
Společně odoláme jakékoli hrozbě zvenčí či zevnitř.

***

"Ten incident oživil vzpomínky, které bych s chutí nechala zapomenuté, kapitáne.
Víte, že jsem vyrůstala na předměstí ne zrovna slavném svojí bezpečností. Nevím, jestli to bylo prostředím anebo prostě mnou, ale nikdy jsem nebyla zrovna křehká květinka.
Ve čtrnácti jsem měla docela slušnou kondici.
No, jednou jsem zahlédla jak skupinka tří kluků obtěžuje holku v opuštěném podchodu.
Sotva jsem jí znala od vidění ze školy, byla o dva nebo tři ročníky pode mnou.
Vlítla jsem mezi ně, jednoho jsem kopla do nohy a dalšího srazila ranou pěstí.
Ten třetí mě ale přimáčkl ke stěně a než jsem se stihla ze sevření vymanit, jeho kumpáni se vzpamatovali.
Holka utekla, ale já se octla na jejím místě.
Ti dva mě drželi, každý za jednu nohu a ruku, zatímco mě jejich kápo ohmatával.
Nezapamatovala jsem si, co přesně mi říkal, jenom ten odporně slizkej tón a odpor, který to ve mě vvyvolávalo.
Když mi chtěl stáhnout šortky, uvolnil mi tím nohu ze sevření.
Nakopla jsem ho do rozkroku, vyškubla se a utekla."
"To je příšerný zážitek Derzi, s něčím takovým bych se také jen tak nesvěřoval," pronese kapitán a dopije svůj drink.
"Nejhorší ale bylo, jak jsem se cítila potom. Styděla jsem se to komukoli říci. Obviňovala jsem se, že jsem se dostala do takové situace.
Neustále jsem se cítila špinavá. Den ze dne to bylo horší.
Pomohlo, až když jsem to oznámila.
Tu partu chytli a poslali na psychokorekci.
Od té doby na to nemyslím - pokud mi to něco nepřipomene."

Loďka s vesly uvázaná u mola na klidném moři. Západ slunce.
Nasedám. Odpoutám úvaz. Odrazím.
Voda šplouchá, křičí kormorán.
Po nějaké době doplouvám k zátoce.
Šeří se.
Zátoka není moc pěkná, na hladině plavou odpadky, a taková hnusná pěna, smrdí to tu.
Chci veslovat od toho pryč, ale kam?
Kolem je nyní široká stoka a větví se do mnoha směrů.
Možná bych raději vystoupila z té pramice - ta vesla jsou z napůl shnilého dřeva! Fuj!
Na břehu jsou hroudy asi z nějakých hadrů.
Něco se tam hýbe!
Přirazím ke břehu.
Od hroudy se rozuteče několik macatých potkanů.
Vystupuji na břeh, ohlédnu se - loďka za mnou se tiše potápí.
Vystoupila jsem právě včas, ale, ale!
Hromada hadrů za mnou vstává, je to odporná hnijící mrtvola.
Zatraceně, zombie nebo něco horšího, nemám po ruce žádnou zbraň.
Prchám tedy, ale co když jich po cestě bude více.
Ohlížím se, jak moc mě ta věc pronásleduje.
Co to dělá?
Utrhla si ruku?
Hodila jí po mě!
Nemám kam uhnout, pařát mě chytil za nohu a sevřel.
Snažím se jí odtrhnout a přitom si všímám zvláštního prstenu, co má na prostředníčku.
Je na něm kámen a v něm nějaký vzor, který mě usss . pá .. v .. á...

Na poradu nejužšího velení jde Nishnarro silně rozladěná.
Nejenže se pořádně nevyspala, cestou na poradu šla s šálkem kávy v ruce, a neopatrný technik do ní vrazil u výstupu z výtahu tak, že se polila.
Kapitán, Lavienta, Essaga a Darvaxan již sedí a čeká se jen na ní.
"Chci to vyřídit rychle," spustí Hazzagar, "ne, že zápis bude dlouhý jak životopis Dienen Silverdeath.
Víte, co se tu děje, pokud potřebujete osvěžit paměť, máte hlášení na konzolích.
Zajímá mě jediná věc - co s tím uděláme!?"
Essaga si promne krk: "Hlášení o incidentech přibývají tak rychle, že moji lidi sotva stíhají vše prošetřit. Musíme se dobrat zdroji problémů a utnout to u zdroje. Mezitím by pomohlo, dočasně převelet k bezpečnosti pár lidí. Technici třeba mají jen 70% vytíženost."
"Loď je nová, její údržba je snadná, na druhou stranu, vědecká sekce má neustále nějaké požadavky a občas napínají zařízení lodi k jejím limitům. Kdyby se něco zvrtlo, technici musí zasáhnout ihned, nemůžou si někde hrát na policajty," tváří se odmítavě šéfinženýr.
"Pane Essago, je na vás identifikovat hrozby, co je tedy tou hlavní příčinou?" ozve se Nishnarro.
"Buď to je vliv experimentů, které loď provádí - problémy narůstají s tím, jak vědci postupují.
Možná je za tím jeden anebo dva z hostů. Podezřívám všechny čtyři co zůstali na lodi. Důkazy nemám.
Vždy, když už si myslím, že jsem něco našel, něco to na poslední chvíli vyvrátí. Třeba posledně u Percalimme se zjistil vadný senzor.
Co na týden, či čtrnáct dní přerušit výzkumy, a sledovat, jestli se situace uklidní?"
"To se Immoni nebude líbit," navazuje Darvaxan, " a hlavně takové zdržení se může ve výsledku i zdvojnásobit. Jestli to tím není, nepomůže nám to vůbec. A pokud je, tak co s tím budeme dělat? Zastavíme výzkum? To asi ne, s takovou by nás doma nepřivítali."
"A co aktivovat lodní AE, to by můj problém s personálem vyřešilo raz dva."
"AE zapínat nechci. Stejně tak záložní posádka, to mám jako karty do hry, bude-li situace ještě o dost vážnější.
Chcete více lidí, převelím vám jich pár z velící sekce.
Sledujte hosty, ale nenápadně, ať problémy spíše nevyvoláte.
Nařídím Immoni, ať vyčlení někoho, kdo bude zkoumat vliv prováděných experimentů na události na lodi.
To by prozatím stačilo, končím poradu," jediné s čím je kapitán spokojen je to, že porada byla vskutku krátká.