Ve spárech Raků - XXXVI.

Čekání na jakoukoliv zprávu bylo nesnesitelné. Dryn vzhledem ke svému postižení neměl co na práci. A tak alespoň přemluvil Balíka, aby ho nechal pomáhat s přípravou jídel. Ve škrábání brambor a krájení masa měl praxi a Balík rád uvítal, že může tuto, pro něj otravnou, práci přenechat někomu jinému.

„Už je to dva týdny. Snad se mu nic nestalo,“ pronesl jednoho dne do ticha Dryn.

„Chlapče, kdyby se mu něco stalo, věř mi, že bych to poznal,“ odpověděl mu klidně Balík.

„Když myslíte,“ pokrčil Dryn rameny a vrátil se k nicnedělání, ze kterého je vytrhlo zaklepání na dveře.

Balík se zvedl, došel otevřít a vrátil se ve společnosti pěti lehčích žen.

„Tak jsme tu a je na čase začít s přípravami,“ pronesla ta, která se mu u Bídáka představila jako Colleen.
Balík si s Drynem vyměnili nechápavé výrazy. Ani jeden netušil, co by měl říct a oběma se hlavou hnala stejná myšlenka – Jak nám mají proti Rakům pomoc šlapky?

„Čumíte, jako by vám uletěli ptáci,“ zasmála se jedna z dívek a posadila se vedle Dryna.

„Zbytek dorazí postupně, aby nebudil takovou pozornost. Nechceme, aby se krajem nesly řeči, které by mohly Raky upozornit na to, že jdou do pasti,“ dodala Colleen, čímž vůbec nic nevysvětlila.