Poprvé a naposled
Své první setkání s Gusem Wagnerem si Morris Lieberman nepamatoval úplně přesně: silné ruce, které ho zvedly z páchnoucího prachu, ve kterém se choulil a čekal, až dostane šanci zemřít. Výrazné rty cosi křičící na ostatní vojáky. Teplý dech zezadu na krku dodávající pocit bezpečí.
Poslední setkání s Gusem prožíval Morris až nepříjemně ostře. Prsty, které dříve utěšovaly, se sevřely kolem jeho krku. Dech, který předtím hladil, jako by ho udeřil. Rty, které kdysi líbaly, propouštěly výčitky.
Hlaveň zbraně zastudila, pak zapálila pod roztrženou košilí.
„Nejsem nácek, jen nesnáším strach a prohru, hlavně v Americe!“
Druhý výstřel již Morris neslyšel.
2011