DMD č. 20. pro 20. 4. 2014. Téma: Transakce

Rampelník se pochechtával, když si prohlížel podepsanou smlouvu.
"Smlouva vstupuje v platnost tímto okamžikem. Ráno tady bude zlata, že by si tuhle kopku spletli s tureckým přístavem."
Neměla ponětí, k čemu se právě upsala. A Rampelník se už těšil na nový přírustek do rodiny.
Při té myšlence se dal rychle do práce. Jak slíbil.
Ráno byla místnost plná zlatého vlákna, jak slíbil.
Když se mladé královně narodilo dítě, přišel. Jak slíbil. Ale královně se najednou smlouva nezdála. Dítě mu ne a ne předat.
Nakonec prohrál, když uhádla jeho jméno. Jak slíbil.
"Už nikdy se na podobné transakce nedám," láteřil poté.

Boli sme v meste, kamarát si potreboval uľaviť, a pretože nechcel znečisťovať verejné priestranstvo, pustil sa hľadať príslušné zariadenie. Zakrátko odtiaľ vyliezol s nešťastným výrazom: "Ja som taký debil, som sa bol vyšťať za štyridsať jedna korún!"
"Prosím ťa, jak za štyridsať jedna, šak vstupné na ten záchod malo stáť korunu?"
"To síce hej, lenže než som začal sa na mňa nalepil nejaký chlap a mlel, že ak mu nedám aspoň štyridsať korún, tak neodíde a bude sa na mňa pri tom dívať. Ostal som tak perplex, že ma ani nenapadlo ho poslať do hája a nájsť si nejaké kríky."

Léto si vůbec neužili. Pracovali od rána do večera.
Vydělávali na zbytečnosti. Hračky.
Košťata. K čemu? Zbytečná investice. Vzhledem k rodinným předpokladům je stejně za pět, šest let odloží a pořídí si cestovní hole.
Inzerát byl stále aktuální.
„Prodám 2 košťata zn. Puhysh.“
Když prodejce viděl zájem, obratem navýšil cenu. Víc peněz neměli.
„Taky umím dobře rušit prokletí,“ řekla dívka.
„Nepotřebuju,“ odmítl prodávající.
„Taky umím dobře proklít,“ nabídl se její bratr.
Nakonec se dohodli.
Když se o deset let později řítilo k zemi koště, přetížené nad konstrukční hmotnost, byli rádi, že investovali do kvality.
Jiná značka by tenhle pád nevyrovnala.

Bylo už pozdě, zima zalézala pod kabát a z nebe padala hnusná směska sněhu a deště. Daniel spěchal na nejbližší zastávku, unavený po nevydařeném rande.
„Dane!“
„Honzo?“ Bubeníka Punkové nutrie už dva roky neviděl, ale ty dredy by poznal vždycky.
„To je náhoda! Máš se? Hele… nechceš zajít na čínu? Zvu tě.“ Honza vytáhl z kapsy pár drobných. „No… Nebo aspoň na půlku.“
Daniel přemýšlel, jak odmítnout.
„Prosím! To je to nejmenší, co můžu udělat!“
„Za co?“ Daniel nechápal.
Honza uhnul pohledem. „Vyhodila mě holka. Punková nutrie je dávno v prdeli. No… a já dneska taky. Potřebuju nutně někde přespat.“

Byla jednou jedna akce,
která nešla zcela hladce.
Je však fakt, že zpočátku
jelo to i pozpátku.
Lidé se tu veselili,
maso jedli, whisky pili,
tanec byl a obchod také,
prolily se litry saké...
Když tu náhle v okamžení
situace se dost mění -
kvůli jisté dohodě
končí ten bál na vodě.
Stačí chvilka, loď je v půli,
a to vše jen smlouvě k vůli.
Ledovce se dohodly,
že chtějí mít pohodlí.
Loď je trochu otrávila,
stačila však hrubá síla -
- proti vůli dopravce
změnila se trans-akce.
Malé čluny klepou kosu,
míří někam k Barbadosu.
Doktor říká: "Don't panic,
potopil se Titanic."

"Bude to legrace, uvidíš!" prosila Laureen.
"Copak jsem nějaká laciná pouťová atrakce?" rozčilovala se čarodějka. "Legrace bylo to 'věštění' u Luciena. Tohle je šílenost. Člověk by si neměl zahrávat s druhým světem..."
"Nemám o nic větší chuť mluvit s mrtvými, než ty," ujistila ji Laureen. "Nikdo po tobě nechce, aby ses opravdu uvedla do transu, jenom abys to věrohodně předstírala. To bude úplně bezpečné. Ve městě jsou teď seance velká móda, uřízla bych si ostudu, kdybych nějakou nezorganizovala."
"Jak si tedy představuješ, že by tahle trans-akce měla probíhat?" kapitulovala čarodějka s pocitem, že bude lépe, když na svoji přítelkyni dohlédne.

Bavlna za peníze.
Peníze za látky.
Žoky za peníze.
Peníze za látky.
Stroje za peníze.
Peníze za látky.
Pracovníci za malé peníze.
Peníze za látky.
Elegantní domov za peníze.
Peníze za látky.
Musel uznat, že tok jeho financí byl alespoň z jedné strany velmi jednotvárný. V nedávné době mu to celé začalo připadat jednotvárné a ploché. Skoro si ani nepovšiml, kde se ty myšlenky vzaly... jenže, čím splatí ztracené zdraví dělnické čtvrti? Jak zaplatit dětem za tatínka? Za co si koupí důvěru pracujících rukou?
A za jaké poklady by v tomto děsivě šedém městě dokázal získat vlídný pohled Miss Hale?

Smutná uslzená tvář a psí oči.
"Pustím tě, pokud mi slíbíš, že splníš moji vůli."
"Pustím tě, pokud mi zapřísaháš, že se do klekání vrátíš zpět."
"Pustím tě, pokud mi řekneš, že neobejmeš jakoukoliv duši."
Transakce nabídnuta.
Slíbila, zapřísahala, řekla. Prý udělá všechno, co si bude přát.
Transakce přijata.
Večer a už téměř noc.
"Pojď už domů, již mám hlad." Nešla.
"Pojď už domů, již chci spát." Nešla.
"Pojď už domů, dítě pláče." Chtěla jít. Ale nešla.
Transakce pozastavena.
Zlostný řev její matky. Neochota a porušení dohody.
Na prahu v kaluži krve mrtvé tělíčko dítěte. Pak jeho hlava.
Transakce zamítnuta.

...jak dny plynou, tiší mé obavy z tohoto soužití. Můj choť, ač je starší, je ku mně milý a pozorný a nemá ani pakostnici, ani pleš, tedy se mohu těšit, že jsem dopadla hůře. Také navštívi-li mou ložnici, dá se jeho pozornost snésti. Já jsem mu reprezentativním doprovodem ve společnosti a velitelkou jeho domácnosti. Vím, že na výměnném obchodu tohoto druhu funguje většina manželství, a mohla bych tak být dokonce šťastná... kdybych nepoznala příslib skutečné lásky.
Jediné, co mne skutečně a bezvýhradně těší, jest dosud tajemstvím, které nechci zakřiknouti - dle všeho se kromě choti za několik měsíců stanu i matkou...

Bilbo by strašně nerad vypadal jako zrádce. Jenže on nemohl jinak, a tak se z Hory odplížil do vojenského ležení pod ní.
Chvíli z úkrytu naslouchal rozmluvě Barda s Thranduilem o tom, co by bylo nejlepší podniknout. Pak ale s tichým odkašláním vstoupil do mihotavého světla ohně.
"Cože, vy? Jak, proč..." vyhrkl Bard překvapeně.
"Víte, mám pro vás takovou nabídku," zašoupal Bilbo nervózně nohama a vytáhl z kapsy Arcikam.
"Co za něj chcete," hlesl bezvýrazně elfský král a oči nespouštěl z jiskřivého klenotu.
"No, tedy, stehýnko z té vaší pečínky, co voní až do Hory by pro začátek nebylo špatné..."