DMD č. 20. pro 20. 4. 2014. Téma: Transakce

Mladý varhaník je pohledný, z rodiny známé, pověsti dobré. Však mu také hradecké měštky své dcery na vdávání nastrkují a nejedna ctná panna nyvě na kůr vzhlíží. I Zuzana se po něm kolikrát zálibně otočila, snad proto jí sňatek, oběma otci domluvený, není příliš proti mysli. Krátce po svatbě milá Zuzana zjistí, krom jiných věcí povahy příjemné, že drahý manžel je nátury snivé, nepříliš v kšeftu zběhlý, zkrátka muž, který žije více hudbou než správou vinného šenku. Jako žena praktická uzavře s chotěm dohodu: jeho jsou noty, její bude šenk. Výsledky domluvy nadaného muže a jeho moudré ženy přetrvaly staletí.

Já jsem jako malej capart byl to, čemu naše babi říkala "shánčlivej". Se sousedovic Liduškou jsem vyměnil opelichanýho koníka za závodní autíčko. Tátovi se to moc nezdálo, ale mamka povidá, jen ho nech, roste z něho malej obchodník, to se v rodině vždycky hodí.
Tak jsem vyměnil pytlík tvrdejch větrovejch bonbónů, který mně stejnak nikdy moc nechutnaly, za duhový skleněnky. To byl bezva obchod, páč kuličky jsou vopravdovej poklad. Mamka mě chválila, jakej prej mám talent.
Když jsem pak ale o pár tejdnů pozdějác vyměnil malýho uřvanýho brášku v kočárku za polárkovej dort, už se jí to tak super nezdálo.

Slunce bylo obrovské a zářivé. Když se Joel objevil s nádhernou modrou oblohou v zádech, bylo to jen dokončení strašného snu. Tím spíš, že nesl tu věc.
Wednesday se jí odmítla dotknout a uzavřela s Joelem jasnou dohodu – pokud jí ta kreatura někdy osloví 'mami', zemře. Jako potvrzení ji pojmenovali Transakce.
Byla divná, se svými zlatými vlasy a láskou ke svěžím barvám.
Jednoho odpoledne seděla u stolu a malovala koťátka.
„Wednesday, lhal jsem ti. Řekl jsem, že jsem ji koupil. Ale pravda je, že je adoptovaná.“
„Hnusíš se mi,“ řekla mdle.
Holčička ale nezmizela. Ani když Wednesday jednou řekla mami.

Elrond dal vystrojit hostinu, jelikož jej přijel navštívit Mithrandir s Thorinem Pavézou, králem trpaslíku, a jeho družinou. Elfové se na trpaslíky dívali s opovržením pro jejich nezpůsobné chování, ale byli to hosté. Jeden z nich však uchvátil Celebrinela, když vytáhl šperky s nádhernými drahokamy. Byl ochoten se jich vzdát, ovšem cena nebyla malá.
„Lindire, prosím, udělej to pro mne,“ přemlouval jej Celebrinel. „Já vím, je chlupatý a ošklivý, ale když bude tma… A stejně si myslí, že jsi ženská, nic z toho nebude.“
„Tak to nebude nic ani z tvého obchodu,“ odtušil suše Lindir a začal znova hrát na harfu.

"Jak seženeme nějaký transport, abychom se dostali z téhle díry, mistře?" zeptal se nešťastně Obi-Wan. Jejich loď skončila roztřílená na kousky v údolí a neměli u sebe ani zdaleka dost kreditů na sehnání nové.
"Budeme improvizovat, můj padawane," usmál se Qui-Gon.
O několik chvil později už byli u prodejce lodí.
"Prodáte nám tuto loď za zvýhodněnou cenu..."
"Prodám vám tuto loď za zvýhodněnou cenu."
"Ale mistře," zaprotestoval Obi-Wan, když byl muž z doslechu, "vždyť jste přece říkal, že Jedi by nikdy neměl používat Sílu k osobnímu obohacení."
"Tahle transakce prospěla celému Řádu, Obi-Wane. Občas člověk prostě musí trochu... upravit pravidla."

"No, tak, no tak, no tak!"
John se zadíval na svého protivníka. Ten zatvrzele mlčel.
"Máš poslední šanci. Zatím to zkouším po dobrém, ale..." trochu se sklonil a ztišil hlas "To není jediná možnost, kterou máme. A ty to moc dobře víš, no nemám pravdu?"
Bez reakce. Doktor cítil, jak se mu zvedá tep. Sevřel ruku v pěst a zhluboka se nadechl.
"Nebyl jsem vždycky jenom neškodný milý doktůrek, víš? Býval jsem vojákem. Zatraceně dobrým armádním lékařem. Zabíjel jsem lidi. Chladnokrevně. Přežil jsem roky bydlení s Sherlockem Holmesem, sakra! Ty mě nedostaneš!"
Ovšem ani to na bankomat neudělalo žádný dojem.

„Babi, proč děláme nádivku, beránka a bochánek, když to pak všechno rozdáme koledníkům?“
„Protože je přece musíš něčím pohostit, když tě přijdou vyšupat.“
„A proč se jim musím barvit s těma vajíčkama? Koukej, tohle se mi povedlo, chci si ho nechat.“
„To nejde, kočenko. Vajíčka jim dáš za odměnu, až tě vyplatí. To dělají, abys byla pořád tak krásná.“
„Hm… to je ale pěkně blbej obchod. Sousedovic Kuba mi vždycky udělá takový jelita, že si dva dny nesednu. A ještě mu za to mám něco dávat.“
Obchod se ale vyplatil. Sousedovic Kuba si ji nakonec vzal a měli krásné manželství.

Moldawa klesá na kolena. Prsty zaryje do žárem popraskané země.
Vyčerpaně zavře oči.
Odpočítává údery srdce.
Od chvíle, kdy se plamen rozběhl proti ní, ví že udělala chybu.
Bojí se, jakou cenu za svou chybu bude muset zaplatit.
Ale nakonec oči otevřít musí.
Nebezpečí zmizelo. Ohlédne se.
Budeč líná a přívětivá v jasném odpoledni..
Moldawa si oddechne.
Zvedne ruku a zajede jí do vlasů. Spečené zbytky nádherných černých vlasů dopadají na zem. Spálená kůže bolí.
Magie si vždycky vezme něco na oplátku.
Moldawa se ohlédne na zachráněnou Budeč.
Usměje se.
Někdy je cena za to, co magie poskytne, neúměrně nízká.

Pepa přišel k lahvi koňaku výhrou v šipkách. Taková vzácnost mu byla k ničemu, tak ho vyměnil s Tomkem za dvě lahve vodky. I pro Tomka byl koňak výstřední, vyměnil ho s Dežem za slepici. Dežo by si koňak dal rád, ale když mu Janek nabídl štangli pravýho uheráku, neodolal. Janek vzal koňak a utíkal s ním za Máňou.
Máňa sice lásku nezpoplatňuje, ale přinést jí dárek je přece hezký.
Máňa ho uvítala s širokým úsměvem, vzala si koňak a odnesla ho do spíže. Postavila ho na čestné místo mezi lahev vodky, slepici a uherák. Zítra ho vezme ke zpovědi.

Bylo zvláštní sledovat ho přes obrazovku v žaláři, který byl původně určen jemu. Silové sklo, kamery... stále si ještě zvykal na to, že pozoruje, není pozorován. Z té chvíle ironie přímo odkapávala.
Vězeň se zatím vehementně snažil, aby se role zase rychle obrátily. Kdyby situace nebyla tak vážná, Bruce Banner by se možná i bavil. Jak sebou ostatní Avengeři pokaždé trhnou, když Loki z obrazovky vyšle další jízlivost jeho směrem. Jako by ho snad mohla slova z úst boha lži jako zaklínadlem proměnit v zelené monstrum. Během života slyšel na svou adresu mnohem horší věci. Ty nejstrašnější si říkal sám.