Elizabeth Gaskell: North and South

Mluvím otevřeně, rovná s rovnými, vědoma svých hranic.
Okouzlit neomaleností? Ubohé. Já bych byla delikátnější.
Poznávám nové lidi, nový svět.
Bratření s lůzou? Pošpiní se. Neprohodila bych s nimi slovo.
Oponuji, chci to pochopit.
Hádat se? Nu dobrá, alespoň neokouzlí. Já bych držela jazyk za zuby.
Rozumem čelím zlobě.
Teď hraje hrdinku? Všem na očích se nechá zachránit. Lstivá lasička, učí se.
Odmítám. Překvapení a urážky nemohu snést.
Tu hru trochu přehání. Brala bych jistotu.
Bratra udržíme v bezpečí uzavřenosti. Jen objetí na rozloučenou.
Tajnosti a vyvolání žárlivosti? Ohrané. To já nepotřebuji.

Jste-li naučeni klást pasti, vidíte je, kde nejsou.

Vyrazil vlastně proti své vůli. Ze vzdoru. Chtěl bojovat s přesvědčením, které vládlo jeho srdci. Chtěl získat podklad pro posměch. To si říkával přes den, než cit se soumrakem převzal kontrolu.
Slýchal ji o jihu vyprávět. O slunečných dnech s jasnou oblohou. O loukách a stínu stromů. O květech. Znělo to jako pohádky. Svět, kde se nemusí. Třpyt věží stavěných z rosy.
Snažil se utišit duši, která začala zpívat, jakmile se odvážil z cesty do lučin. A pak ji pustil mezi prsty.
Zámkem byl prostý omítaný dům. Třpyt našel na dně nabídnutého šálku. Hvězdy a jistotu v květu planých růží.

Dixonová se notně divila, když ji slečna Margaret na podzim poprosila o tři pořádné mazance. Prý nejvýživnější, co zná. No to by si hospodyně prosila, však na to dost másla padlo. Vrtěla hlavou, ještě když slečna s košíkem zmizela za rohem.
Margaret pukalo srdce, když viděla Boucherovy sirotky cpát se tou dobrotou. Slyšela, jak jim mezi zuby skřípe bláto z nemytých rukou. Strhaná matka na ně nestačila. Sesypali se na dobrodějku jako hejno kosů.
"Nezloběj se, slečinko," vrzala vdova nad svým drobtem, ruce rudé od praní. "Voni si teď všechny nějak chleba vydřít musej. Pomáhaj nahoře nad náhonem nahazovat chalupy."

"Nervous, Mrs. Thornton?" her sister-in-law's smile made Margaret blush.
Her upcoming wedding night brought a lot of emotions - nervousness not among them.

John took her to visit Hellstone the day before, to take her mind off the wedding.
There was just one free room at the inn.
The innkeeper wished "Mr. and Mrs." Thornton good night.
"I've never been alone with a man before," Margaret confided.
"It's new for me too," he caressed her cheek. "We've the rest of our life to get used to it."
It turned out they only needed one night.

Thought of repetition made Margaret smile.

Bavlna za peníze.
Peníze za látky.
Žoky za peníze.
Peníze za látky.
Stroje za peníze.
Peníze za látky.
Pracovníci za malé peníze.
Peníze za látky.
Elegantní domov za peníze.
Peníze za látky.

Musel uznat, že tok jeho financí byl alespoň z jedné strany velmi jednotvárný. V nedávné době mu to celé začalo připadat jednotvárné a ploché. Skoro si ani nepovšiml, kde se ty myšlenky vzaly... jenže, čím splatí ztracené zdraví dělnické čtvrti? Jak zaplatit dětem za tatínka? Za co si koupí důvěru pracujících rukou?
A za jaké poklady by v tomto děsivě šedém městě dokázal získat vlídný pohled Miss Hale?

John si už před dávnou dobou zvykl odsouvat city stranou. Jeho matka v tom byla skvělým příkladem.
V době, kdy se do Miltonu přistěhovali Haleovi a on poznal Margaret, byly pro něj obchod a dýmající fabrika na prvním místě.
Vídal ji, jak doprovází Miss Braidy na zelný trh. Jak naslouchá rouhačským řečem Janie Cyliann, mladé irčanské dělnice od stavů.
Jeho kolegové a konkurenti Margaret zmiňovali stále častěji. Dělníci si ji oblíbili. Matka byla úsečná, začínala žárlit.
Pan Thornton se věnoval parním strojům a výnosům Marlborough Mills. Byl by si ani nevšimnul, že jeho srdce na vedlejší koleji nabírá na rychlosti.

Pracanti dorazili, ačkoliv siréna nezazněla.
Nicolas Higgins netrpělivě přešlapoval u zavřených dveří přádelny.
"Jacku, safra, co se děje?"
"Nejsem si jistej. Jak včera přestaly makat stavy, víš co. Tak Master Thornton pozval ňákou ženskou, že se prej vo to postará. Že prej je inžinýrka," odplivl si mladší dělník.

Bavlněné chmýří se stále vznášelo ve vzduchu, ale fabrika byla tichá, převody mlčely.

Zarachotil zámek. Tváří v tvář vyčkávajícímu davu místních robošů i irčanů se ocitla útlá dáma.
"Therese Sigismond-Smith, těší mě... Em... Víte co, já tomu nerozumim, nemám diplom zrovna na tohle. Ale vim co s tim je. Je to rozbitý."