DMD č. 20. pro 20. 4. 2014. Téma: Transakce

Výměna měla proběhnou standartní cestou – na živo. Kufřík za kufřík. Čas a místo se samozřejmě nesdělovali telefonem ani žádnou elektronickou cestou. Na to už jsme byli příliš zkušení a několik našich kurýrů, kteří si chtěli usnadnit život draze za porušení protokolu zaplatili.
Zpráva lokalitě předání byla domluvena formou inzerátu na plakátovací ploše. Našel jsem ho vcelku snadno. Nenápadný formátek A5 růžové barvy hlásal: Transakce, klub Bajonet, čtvrtek, začátek v 19 hodin. Vše krátce a jasně.
Přišel jsem přesně v 19 hodin i s kufříkem s plány jaderné elektrárny.
Jen mě překvapilo, že všude okolo pobíhali muži oblečeni do ženských šatů.

Trident je stejně jako Duplex plný. Zbohatlické děcka, pár prostitutek a spousta uječených Íček.
Sedím na baru a čekám, až mne někdo sbalí.
Kay odcestoval do Berlína a já tu teď musím tvrdnout. jediné co můžu dělat je píchat, krmit se a protahovat si nos.
„Ahoj, jsem Richard,“ ozve se vedle mne. Nagelovanec, jakých jsou v klubu desítky, ale co. Potrava jako potrava.
„Dáme Jéjo?“ začnu nekonvenčně.
„Jsi nějaká dychtivá, ale proč ne,“ pokrčí rameny a začne si razit cestu klubem.
Pár tichých slov, peníze nenápadně putují z jedné ruky do druhé. Obchod klapl. Ostatně tak jako vždy.
Večer začíná.

Měla by si najít práci. Účetnictví, to by ji možná mohlo bavit, ráda bývá přesná. Dnes se ale nějak nemůže soustředit, a tak jen maně listuje podkladem pro rekvalifikaci.
Podvojné zaúčtování materiálu. (Manžel. Má dáti: lásku, domov, jistotu. Dal: dluhy, pestrobarevný život s alkoholikem, občas pěstí).
Účtování časového rozlišení. (Před svatbou ten pravý. Po svatbě můj muž. A dnes? Těžko říct).
Účtování dohadné položky. (No tak schválně, jak dlouho se asi dá důstojně žít vedle agresivního opilce? Jak dlouho to člověk dokáže vydržet?).
Konečný účet rozvažný. (Ten jsem dnes vystavila litinovou pánví. Zbývá jen uvážit, jak hluboko toho mizeru zakopat).

Pankrác s rodinkou sedí v restauraci. Nedělní půldenní výlet je úspěšně završen chutným, přímo svátečním obědem. Pozře poslední doušky pivního speciálu a pak již platí číšníkovi. Je pamětliv přísloví z minulých století o nelezení do hospody bez peněz, takže jej nezaskočí, že restaurace neakceptuje platební karty.
Jak se ten svět změnil, napadne Pankráce, pračlověk toto řešit nemusel. Ulovil si svého mamuta... Dokázal bych to já? Nedokázal! Ani to tele na dnešní řízek.
Asi je dobře, že máme sofistikovanou ekonomiku.
Ale to se už blíží k nádraží, kde za okamžik zakoupí jízdenky integrovaného dopravního systému. Další z tisíců transakcí v životě.

"Je mi líto, pane Bonde. Transakce zamítnuta."
Barmanka zamrkala, ale zároveň posunula mou kreditku po pultu zpátky, takže to situaci dvakrát nevylepšilo. S pocitem, že si ze mně někdo dělá srandu, jsem vylovil z kapsy poslední padesátilibrovku a děkoval Bohům, že nepotřebuju víc.
Jediný telefonát do banky učinil celý vtip mnohem hmatatelnějším. Odříkal jsem autorizační kód a požádal o stručný seznam posledních transakcí.
Útulek sv. Františka?
Kočky bez domova?
Miluju kočky. Ale tahle legrácka ukazovala na jediného pachatele. Usmál jsem se.
Další telefonát směřoval do Pet Centra. Q dostane zásilku. A vážně doufám, že má rád taky křečky. Hodně křečků.

Nebelvírský tým naprdnutě napochodoval ke Gringottům a kapitánka týmu se zamračeně zastavila přímo před hlavním skřetem. Po stole k němu důležitě posunula měšec plný něčeho těžkého a cinkavého.
Skřet si bandu mladých kouzelníků přeměřil nadmíru ošklivým pohledem a nahlédl do měšce.
"Křemeny nejsou uznatelná měna, slečno Olssonová," zadrnčel.
"Ale my si potřebujeme koupit košťata. Vážně nutně! Ta poslední sova s galeony havarovala..."
"Jediná možná transakce je osobní návštěva v naší bance, slečno," zavrtěl skřet hlavou a usilovně přemýšlel, jak se návštěvníků zbavit.
"Tak mě tady máte," přimhouřila vítězně s úsměvem zrzka oči. "Beru pět galeonů na hodinu. Budu u dveří."

Je mi zima, bolí mě chodidla, vlastně celé nohy. Mám hlad. Zvířata tu jsou dravá nebo minimálně rychlá. Ani na stromech nic neroste. Pomalu ani listí. Evu stále bolí hlava, a když ji zrovna nebolí, tak mi stále něco hustí do hlavy. Kdyby aspoň na chvíli zavřela tu svojí pusu. Tohle jsem si vážně nezasloužil. Dodržoval jsem všechny tvoje zákony. Ctil tvá rozhodnutí a ty mě prostě jen tak vyšoupneš a necháš mi jí ještě navíc na krku?
A to všechno kvůli jednomu jablku?
"Bože, mám pocit, že ten dar v podobě Evy nebyla zase až tak úplně dobrá transakce."

Provdat pět dcer prakticky bez věna nebylo nic snadného. Byly krásné a nebyly úplně hloupé, ale neprovdatelné, pokud měly vést alespoň trochu důstojný život.
Paní Bennetová to měla vykalkulované.
Jane si vezme pana Bingleyho. Pět tisíc ročně je pět tisíc a Jane je navíc nejkrásnější.
Elisabeth si vezme bratránka Collinse. Je na něj možná až příliš chytrá, ale naštěstí on moc rozumu nepobral.
S Mary byl trochu problém. Nebyla nejkrásnější, ale doháněla to svou lačností po vědomostech. Škoda, že nemají ještě jednoho bratrance.
Lydia a Kitty byly stvořeny pro důstojníky.
Paní Bennetová se spokojeně usmála. Nakonec to přece nějak půjde.

"Co to sem táhneš? Aha, ten plebejec Čitu se na to chytil, škrabadlo. Pchá... Křesla jsou křesla. Jestli chceš, aby z téhle transakce něco bylo, koukej vytasit aspoň Chippendalea.
A tohle znamená co? Budeš si vychutnávat křehoučkou rybu a já mám žrát granule?! Přihoď kapsičku a já si to promyslím. Přihoď dvě a budu nakloněn vyjednávání.
Hmmm... kočičí pelech? Ani nápad. Dobře víš, kde se mi spí nejlépe. A tobě to prospívá, aspoň nenastydneš. Jo, holenku, na mě si-
Čitu?! Je to moje miska, kterou jsi právě vymetl? Za to zaplatíš!"
A obchodník Fufán se těžkopádným cvalem pustil za zlodějem.

Pohádky lžou. Alespoň ta o slepičce, tedy o mně, a kohoutkovi.
Určitě ji znáte - vyšli jsme si na pole, vyhrabávali zrníčka ječmene a zobali je napůl. Tedy jen já, hamoun kohoutek ho sezobl celé a začal se dusit. Já honem utíkala do studánky pro vodu, studánka vymění vodu za pradlenčin šátek. Pradlenka potřebuje nadojené kozí mléko, koza chce čerstvý jetel. Ten musí posekat sekáč, toužící po prstýnku od švarné dívčiny.
A pak to šlo celé pozpátku. A když jsem se po dvou hodinách výměnných transakcí ocitla zpět u kohoutka, tak už ty nožky nahoře nezměnila ani voda z mého zobáčku.