DMD č. 25. pro 25. 4. 2015. Téma: Vigilantibus iura

Prvního září. Hodina před slavnostním zahájením roku. Mladí kouzelníci už byli v Bradavicich a scházeli se v společenských místnostech. Jen Mrzimorské musela svolat profesorka Parkerová a stejně si jich polovina dělala své věci. Minerva ji pomáhala je vykopat z pokojů.
Proslov Parkerové byl – Mrzimorský.
Do místnosti vtrhnul Jamie.
„Jestli dovolíte, měl bych pár slov. Nebelvír má svoji odvahu, Zmijozel touhu po síle, Havranspár blyštivé vědecké projekty a my své zlepšováky, které si necháváme pro sebe.
Před deseti lety jsme soupeřili o první místo. Víte proč? Protože jsme si je nenechávali pro sebe...“
Parkerová zašeptala: „Etham měl podobný proslov k nebelvírský.“

Vrátila se domů. Na okamžik. Zanechat poslední dojmy. Odlesky zlatého kroužku ve větru za kočárem.
Směla se vrátit. Otec nikdy nebyl schopen trvat na svých zásadách.
Přijela vítězně, úsměvy na všechny strany. Byla nejlepší novinkou posledního půltuctu měsíců. Pozdvižení i trpké uklidnění.
Držela fasádu. Červík ani zdaleka nedohlodal. Stal se z něj vypasený červ a teď na okamžik tichá kukla. Co bude potom? Raději se neptat. Je čas se radovat, čas se chlubit. Je čas vládnout.
Dveře do srdce rodiny se znovu otevírají.
"Ty ne, Jane, už ne," mávne zavřeným vějířem.
"Já teď musím jít první. Jsem totiž vdaná žena."

Artuš chodil po Gwenině kuchyni. Síbil Gwen, že udělá večeři, protože se choval jako blbec. Zkoumal syrové kuře, ale nemohl přijít na to, co s tím.
Naštěstí zrovna přišel Merlin.
,,Co to děláš?" začal se smát, když viděl kuře.
,,Slíbil jsem Gwen, že udělám večeři."
,,Ty?!" rozesmál se ještě víc.
,,Ano, Merline," obrátil oči v sloup. ,,Nevíš, jak se to dělá?" zeptal se poraženě.
Merlin mu zdlouhavě vysvětloval, jak se vaří. Artuš už ani nedával pozor.
,,To je moc složité," řekl.
,,Co si sám neuvaříš, to nemáš."
,,Aha. Tím sám myslíš sebe, Merline?"
,,Cože?"
,,Běž mi něco sehnat do hradu."

Když se náklady na jídlo zdvojnásobily, začal jsem se pídit po příčině. Myslel jsem si, že mám pod sebou schopné lidi, ale po návštěvě kuchyně jsem si tím jist být přestal. Když jsem viděl, kolik se vyhazuje pečiva, zkaženého mléka a že máme nedostatek masa, řekl jsem Erestorovi, že se o to budu starat sám.
Několik dnů šlo vše hladce, až jsem propadl dojmu, jak mi to jde.
Když přišly stížnosti, zeptal jsem se Erestora, proč neobjednal to, o co jsem jej žádal. Odvětil mi: „Nevyplnil jste mi všechny papíry, které jsem vám dal, pane. Bez toho nemůžu dělat nic.“

"Já bych tuhle republiku zapálil!" zařval Saša, objednal si pivo a vzal místo vedle Ivana. "Další pokuta od městapa! Jak sakra můžou někoho pokutovat tam, kde nefungujou parkovací hodiny? Jak jsem to měl asi zaplatit? Silou vůle?"
"No jo, kdyby Opencard fungovala jako předplacená parkovací karta, měl bys to jednodušší," povzdychla si Lynda a objednala mu griotku.
"Jenomže tady už nefunguje nic," uzavřel to Ivan. "Odjebat se odsud."
Kolem jejich stolu prošel muž v hnědém kabátě a položil před ně krabičku zápalek.
"Je to přece ve vašich rukou," řekl.
Třetí pražská defenestrace s oslavnou fireshow se konala 1. května 2016.

„Těžko jde o rozšíření nabídky uzenin. Jestliže existují záměrně plesnivé sýry, o šunce se to tvrdit nedá!“
„Milá dámo, moje šunka je rozhodně čerstvější, než vy, tak se laskavě odeberte jinam. Na rozdíl od vás mám práci.“
Alžběta se snažila zůstat klidná.
„V tlačence našel pan Macháček šroub i s podložkou a v hotové sekané, kterou si koupila paní Brabcová, byly piliny. Bukové. Zneužíváte toho, že staří lidé nemají na vybranou a musejí u vás nakupovat. Českou obchodní inspekci budou vaše praktiky zajímat.“
„Čoiku si strč za klobouk, ty rachejtle plesnivá!“
„Ach ano. K právu existuje i rychlejší cesta. Brandy?“

Tohle byla druhá protestní nóta. Velmi ostrá.
„Skoro by se jeden pořezal,“ zažertoval Norman u večeře.
Byla, samozřejmě, k ničemu. Protestní nóty byly implicitně k ničemu, protože tím parlament jenom říkal, že se mu něco nelíbí, ale že s tím nemůže nic dělat.
Jako teď.
Aby mohli vetovat rozhodnutí krále, potřebují jednomyslné rozhodnutí. A to mít nebudou.
Norman se s úsměvem podíval na svého bratra, toho času člena parlamentu.
Pánové se dobře bavili.
Moc opíjí více než víno.
V domě na druhém konci města se Malcolm moc nebavil.
Ale jednou to zjistí.
Zákony bývají bezzubé.
Vždycky je ale lze obejít.

"Těbůh, Lve Šuku, ty starý brachu!"
"Nazdar, Oktaviáne Znebejánku, jak žiješ?"
"Výborně, jedu opět na Kypr, užít si vína, žen, zpěvu..."
"Já tak leda na Scholastičinu chatu..."
"Když ses nechal uvrtat do rodičovství a manželství..."
"Uvrtat..., ty vole, Scholastika ctí zásadu vigilantibus iura, tam nebylo vyhnutí."
"Každý svého štěstí strojvůdcem."
"Přesně tak, Oktaviáne, a proto by ses měl, ty starý pardále, taky konečně usadit. Dřív než bude ta tvoje lokomotiva patřit do starýho železa!"
"Bez obav, to ještě dlouho nebude."
"Tím si nebuď tak jist. A já už letím, mám ještě nějaký povinnosti, znáš to, vlastně neznáš, požitkáři jeden požitkářskej!"

To ticho bylo nepříjemné a hlavně trvalo dlouho. Obvykle se po hádce hned usmířili, ale tentokrát už to trvalo dva dny a on se jí ještě neomluvil. Ale ona byla v právu, takže neviděla důvod začít s usmiřováním, ale to ticho, to ticho ji vadilo.
Vlastně celá ta hádka byla zbytečná.
Neměla začínat s touhle debatou, když byl unavený a hladový.
Možná má na tom taky svůj podíl viny, možná by mohla udělat takový malý, vstřícný krok.
Uklidila celý byt, uvařila dobrou večeři a čekala, až přijde domů.
„Miláčku, doufám, že se už nezlobíš,“ řekla a pohladila ho po tváři.

Mám právo na štěstí a právo na zármutek.
Mám právo podlehnout a právo vytrvat.
Mám právo zapomenout i hýčkat staré křivdy.
Mám právo odmítnout i přijmout mnoho pravd.
Mám právo na přetvářku, právo být sama sebou.
Mám právo požehnat.
Mám právo k proklínání.
Mám právo promluvit.
Mám právo mlčet navždy.
Mám právo proměnit každičké ze svých práv.
Mám právo na spánek, který však nepřichází.
Do tmy se rozplývá to nejvnitřnějších z práv.
A tak si dokola a kolem šeptám stále.
Mám právo, právo mám...
A nedokážu spát.
Je právem bdělých myslet na spánek.
A já bych tolik chtěla prostě spát.