DMD č. 25. pro 25. 4. 2015. Téma: Vigilantibus iura

„Vi – gil – an,“ slabikoval Horáček.
„Co to máš?“ optal se Pažout.
„Ále, jednomu zákazníkovi to vypadlo z knížky. Divný slova!“
Pažout koukl na zažloutlý papírek. „To je latina,“ řekl zkušeně.
„Co to znamená?“
„Vigil je bejt vzhůru. Teta chodila na vigilie do kostela.“
„Antibus?“
„Proti... autobusům?“
„Bejt vzhůru proti autobusům? Proč?“
„Nějaká noční demonstrace, nejspíš.“
„Iura.“
„Já bych to četl jura. A jura je co?“
„Nějaký pravěký období.“
„Noční demonstrace proti autobusům v pravěku,“ zamyslel se Pažout. „To je nějaká blbost, ne?“
Horáček pokrčil rameny. „Lidi si toho dneska navymejšlej!“
„Fakt je, že do pravěku autobusy nepatří!“ prohlásil Pažout rozhodně.

"Ale pane vévodo, přece jsme se dohodli!"
"Dohodli? Ani náhodou. Pokud si pamatuji, tak zahájení lovu sice bylo společné a se vzájemnou pomocí, ale co se týče dokončení štvanice a sladké odměny vítězství, bylo nad slunce jasné, že budeme jednat na vlastní pěst."
"Opravdu? To jste rytíř? Takhle se chováte u vás v Bavořích? Co takhle přítel v nouzi?"
"Žena v nouzi má před přítelem vždy přednost. Takže mne omluvte, musím pospíchat za dámou svého srdce. A ještě vám něco poradím. Já vždycky říkám: Vigilantibus iura scripta sunt."
"Ano, u nás na Cypru se říká, co si člověk neudělá sám..."

Byla bdělá?
Pořád. Noci beze spánku. V šuplíku předvolání k soudu. Ona byla žalovaná. Bývalý manžel, který jí rok neposlal ani korunu, zažádal o snížení té směšné soudem vyměřené částky, která mu byla vyměřena.
Bála se. Měla se soudem zkušenost. Kdysi jí přišlo lejstro o svěření dítěte do péče. Nějakého jiného dítěte. Cizí křestní jméno, rok narození. Zašla požádat o opravu. Seřvali jí jak spratka.
Soud se nekonal. Přišla jen ona. Bývalý ráno zavolal soudkyni, že si to rozmyslel.
Podala protinávrh. Po roce a půl přišlo předvolání. Tři dny před jednáním. Bývalý nepřišel.
Soudkyně slíbila další jednání.
Před dvěma lety.