Kdyby byly ryby

„Takže, strečing, desetkrát kolem rybníka, třicet sklapovaček, činky, boxovací pytel, strečing, pauza! To musí zabrat! A rybí tuk, aspoň decku. Potřebuju rybí tuk! Pepíku? Máš ještě?“
Princezna se vážně snažila. Jedla výživnou stravu. Posilovala několikrát denně. Chodila na masáže. Vzdělávala se a meditovala, aby byla silná duchem jako tělem, třeba to podpoří růst svalové hmoty; ale nic nefungovalo. Nakonec bude jediná princezna v historii, která na svatební oslavě neunese svého manžela. Někde bylo něco špatně.
Jelikož královský otec měl jiné starosti, neměl jí kdo říci, že síla i hmotnost jsou relativní. Totiž že jednodušší bude najít si dost hubeného ženicha.

Oko! Oko, vstávej!“
Ticho.
Netrpělivé zafunění.
„Rybí oko, všechno zříš, na otázku odpovíš!“
„Věštba je stejná, princezno. Fakt to musim zase opakovat?“
„Dneska snad ani ne. Zajímá mě něco jinýho.“
„To je úleva. Sem s tim, princezno.“
„A jsi diskrétní, oko?“
„Jak to myslíš, princezno? Když se mě někdo zeptá na něco, co vím, musím odpovědět. Když se nezeptá správně, nikdy se nedozví. Co z toho pro tebe spadá do kategorie diskrétní?“
„Mankote ty seš fakt voko. Rovnou řekni, že všechno musíš vykecat.“
„To neřeknu.“
„No jo, tak co se dá dělat. Hele, u rybníka jsem potkala kluka. Je zadanej?“