Dobrá znamení

„Tak tedy, nikdo ho nespatřil již…,“ Azirafal zaváhal a rozhlédl se po ostatních, „od kdy vlastně?“
Archanděl Michael pokrčil rameny s výrazem okázalé nezúčastněnosti.
Kdybych tomu velel já, říkal jeho pohled, tohle bychom neřešili.
„Ode Dne Zmrtvýchvstání,“ potvrdil Uriel. Byly tomu čtyři pozemské dny.
„Kdo ho viděl naposledy?“
Znepokojeně po sobě loupli očima.
Nejvyšší archanděl povytáhl obočí.
„Ve skutečnosti…,“ ozval se čtvrtý hlas, „někdy se s ním nepotkáme celé měsíce...“
„Je za tím peklo!“
„Jak by se k němu…?“
„Ach, jeden démon má s potulováním se po Nebi praxi, že, Azirafale? Kdybys jen pěstoval bezpečné známosti…“
Nadechl se, velmi hluboce.

Kdysi se do něj zamiloval na první pohled. Nikde se necítil tak sám sebou, tak v bezpečí, jako když se zabořil do jeho kůže.
Rozuměli si beze slov, jako by jeden druhému četli myšlenky.
Byli si oporou.
Po těch letech přesně věděli, co od sebe mohou očekávat. Oba sice měli svou vlastní, pořádně tvrdou hlavu, a občas si dělali trochu naschvály, ( zejména co se výběru hudby týče), ale také přesně věděli, co ten druhý zrovna potřebuje. Myslel si, že už se nemohou ničím překvapit.

A potom si jeho milované Bentley klidně nechá Anděla, aby ho lusknutím prstu přebarvil na žluto!

"Come to bed, Angel," whined Crowley, dramatically leaning against the wall.
"I would love to, darling. But this book is so thrilling!"
Crowley rolled his eyes.
"It's this magnificent love story between a magical cow and this hairy... beast. They are star-crossed lovers - literally. And the world is ending and they haven't even kissed, yet!"
I'm dying! Also literally.
"And don't let me start with the birdman! He tricked the cow and stole their money and... Darling, he is... loathsome!"
That piqued Crowley's interest. Aziraphale rarely disliked... well, anybody.
"Tell me more," he purred. "And then let's go to bed."

Tři démoni číhali pod schodištěm mrakodrapu světa mezi nebem a peklem a s nedůvěrou hleděli na ztělesnění sluníčka a lásky postávajícího nad nimi.
„Hlavně se držte dál, víte, jak můžou být tyhle známosti nebezpečný.“
Anděl na schodech vykulila oči: „On ještě někdo přijde?“
Pekelníci si vyměnili výmluvný pohled, který Muriel minul asi tak o délku dvou fotbalových stadionů.
„Potřebujeme se podívat do seznamu andělů, anděli.“
„Beze všeho,“ rozzářilo se stvoření. „Nejste démoni, že ne?“
Mistr muk Dagon zaváhala. „Ehm… Ne.“
„Tak pak je všechno v pořádku!“ tleskla Muriel a vmžiku v ruce třímala bělostný svitek s vůní fialek. „Tady je!“

„A pak mě přesvědčil, abych vsadil ten pultík a zázračně vysázel na stůl straight flush.“
Crowley, čerstvé umytý, ještě s vlhkými vlasy, zachytil poslední slova z kuchyně, sykl a vtáhl hlavu mezi ramena. Na okamžik zvážil útěk, ale pak s těžkým povzdechem vstoupil do místnosti. Otočily se k němu tři páry očí a jedna větev. Crowley zvedl ruce nahoru a s odzbrojujícím úsměvem prohlásil: „Vždyť já bych to vrátil. Anděl si ho stejně nechtěl nechat, že ne?“ s nadějí upřel štěněcí oči na Azirafala.
Mluvící keř, který si zrovna namočil volný kořínek do hrnku s čajem, syknul: „Ty radši mlč.“

„UÁÁÁ!“ Crowley se s řevem probudil.
Za okamžik se ozvalo dusání na schodech „Co se stalo?“ zeptal se Azirafal, který měl déja vu, jak sbíhal po schodech, zatímco si zavazoval župan.
„Fuj, to byl ale hrozný sen.“ Odplivl si démon na podlahu. „Co tady vlastně dělám?“
Než Azirafal stihl odpovědět, ve vzduchu se otevřel portál a vyskákali z něj mluvící keř, tancující medvěd a minotaurus.
„To je ten podvodník!“ zaječel keř a ukázal na Crowleyho.
„Tak to nebyl sen,“ prohlásil démon.
Minotaurus a medvěd vypadali, že se na něj každou chvíli vrhnou.
Pak se ozval Azirafal: „Dá si někdo čaj?“

Podezřele často mi v pátek ujížděl poslední autobus. A s těžkou krosnou se mi do vesnice pěšky večer většinou fakt nechtělo.
Obvykle mi ale zastavily jen ty nejpodivnější existence.

Dva muži středního věku. Dohadovali se.
„Co když je to dobrá duše v nesnázích?”
„Máme naspěch, anděli!”
Takže můžu být v klidu.

Další pátek. Podobná dvojka, ale přece jiná.
„Věnuj se řízení, drahý.”
Ehm, jak přes kopírák.

Za týden zase. Tentokrát se drželi za ruce. Jeden z nich měl dřevěný prst.

A znovu. Nabručenec nešetřící sprostými slovy a ten s laskavýma očima.

Vždycky jsem dojela v pořádku. Byli v podstatě neškodní.

V přístavu Hanga Roa zakotvil malý výletní katamarán. Posádka čítala dvojici travel blogerů a muže, jehož potkali o tři týdny dříve ve městě Puerto Montt.
Při zpětném pohledu by stěží dokázali vysvětlit, co je přimělo přibrat k sobě na palubu –⁠⁠⁠⁠⁠ na dvacet dní dokonalé izolace uprostřed Tichého oceánu –⁠⁠⁠⁠⁠, docela cizího člověka
Zdálo se to správné. Vyzařovalo z něj něco… co by pro nedostatek přiléhavějších slov označili jako nejčirejší důvěryhodnost a charisma.
Zatímco pár dobrodruhů nadšeně pořizoval první záběry soch moai v povzdálí, Beránek a Syn Boží, král židovský, Spasitel tohoto světa vystoupil na molo a neslyšně se vytratil.

Crowley s očekáváním pozoroval Azirafalovu reakci.
Azirafal skákal pohledem z alabastru na démona a zpátky.
Crowley s hlasitým srknutím dopil svůj nápoj, odstrčil anděla stranou a vpotácel se do knihkupectví. V elegantní půl otočce dosedl na gauč a pronesl: „Spouštím kotvu.“ Pak si hodil nohy nahoru, hlavu nechal padnout na polštář, Azirafalovi poslal vzdušný polibek a usnul. Kravata mu provokativně visela až na podlahu jako lano od pomyslné kotvy.
Azirafal se zhluboka nadechl, rozhlédl se po liduprázdné ulici a pak provedl malý zázrak, kterým přesunul pultík dovnitř. Zavřel dveře a přešel ke gauči. Vzal z křesla deku a démona přikryl.

Zdálo se to jako jasná věc – archanděl Michael už není, ať v upatlaném nepohodlí žije démon [jméno doplňte]. Belzebub měla před sebou velký den – běžně nové démony rovnou hodili ke kotli nebo zaseknuté kopírce, ale padlý démon takového kalibru… Zkrátka welcome party byla nasnadě. Nachystali k té příležitosti i pořádně hnusnou slavobránu.
„Kde je?“ zavrčela šéf pekelná netrpělivě.
„Třeba ještě zapouští kotvu…“ zamumlal Hastur.
„Spouští kořeny, ty pitomče!“ zasyčela Dagon.
Zmlkli. Čekali dál.
„Dost! Seznam, hned!“
Dovnitř vklopýtal řadový pekelný pracovník s náručí plnou tabelačního papíru.
Belzebub si naslinila prst a brejlíc sjela na dolní řádek. „Co to u Satana...“