Dobrá znamení

„Jsi připravený?“ jedno obočí vyjede nahoru v otázce.
„Rozhodně.“
„Bílé nebo černé?“
„Jako vždycky.“
„Konzervo.“
„Pěšec na F3.“
„Pěšec na E5.“
„Pěšec na G4.“
„Jsi si jistý?“
„Co je na tom špatně?“
„Jen to, že ti dalším tahem dám mat.“
„Aha. Beru zpět. Pěšec na E4.“
„Prosím tebe, co blbneš? Hrál jsi už vůbec někdy šachy?“
„No, kdysi se mě je přítel Légal pokoušel naučit, ale… no…“
„Dáma na H4, ať se už dostaneme k tomu alkoholu.“
„É, nó, tak třeba pěšec na G3.“
„Dáma na E4, šach-mat.“
„Co?“
„Víš co, anděli, že jsi to ty, tak platím první rundu.“

Na rozcestí se rozdělili a každý se rozjel vlastním směrem.
„Počkejte. Jaké je poznávací znamení?“ zeptala se Pepřenka
Adam nemusel dlouho přemýšlet: „Když něco najdeš, zahoukej jako sova“
„Která? Myslíš spíš jako puštík nebo jako kalous? Doufám, že ne jako sýček.“ tázal se Wensleydale.
Adam se zatvářil zmateně. Nebyl si jistý jaké zvuky vydávají jednotlivé sovy a už vůbec netušil jak houká sýček. „No prostě jako sova. Hú hú.“ řekl ještě jednou a rozhodil rukama.
„Hú hú,“ zahoukal Brian jako ukázková sova z animáku pro děti.
„To ale nebude slyšet. Měli bychom mít vysílačky,“ řekla Pepřenka.
„Smůla. Sova musí stačit.“

Azirafal s otevřenými ústy zíral na vysypané sklo okna v Crowleyho ložnici.
„Crowley! Viděl jsi to?!“ Adrenalin neužíval často, ale zato pořádně.
Zmíněný démon se zvedal ze země, celý pocuchaný (část pocuchanosti, nutno říci, s útokem archanděla nesouvisela).
„Já jsem vyhodil Michaela z okna!“ zvolal Azirafal nadšeně. „Co budu dělat? Vyhodil jsem Michaela z okna!“ dodal zděšeně.
„Máme problém, anděli,“ odtušil Crowley.
„No to bych…“
„Máme být mrtví.“
Azirafal se zamračil: „Čekal bych aspoň trošku vděku.“
„Přemýšlej! To, že nejsme už oba rozmázlí po stěnách, znamená, že…“
Anděl zbledl. „Měla hrozně divné oči…“
Crowley si ty svoje znovu zakryl brýlemi.

Práce v mzdové účtárně byla nudná, ale praktická, avšak Newton Pulsifer by raději pracoval s počítači. Bohužel pro něj ho počítače moc v lásce neměly. Ve dvanácti letech způsobil výpadek elektřiny v celém Dorkingu, dnes pouze vyhodil pojistky v kanceláři. Brzy asi bude potřebovat nové zaměstnání.
O polední pauze našel v novinách zajímavý inzerát. Když volal na uvedené číslo, čekal otázky jako „Kde se vidíte za pět let?“, místo toho se z telefonu ozvalo „Kolik máte bradavek?“
„Prosím?“ zeptal se, jestli náhodou neslyšel špatně.
„Bradavky, člověče, kolik jich máte?“
„Eh. Dvě.“
„Výborně. Kdy můžete nastoupit?“ zeptal se ještě seržant Shadwell.

„A jestli se za ní nechcete odebrat vy ostatní," zamával výhrůžně prázdným květináčem, „tak se snažte."
Jedna přes druhou nasazovaly na listy a otvíraly květy. Být příští, kdo zmizí z prosluněného parapetu… hrůza pomyslet.
Jen bílá azalka pochopila, že se vyčerpávají nadarmo. Ubohá begónie se vydala ze všech sil, a když už nemohla dál, pán ji nemilosrdně odnesl.
Azalku čeká stejný konec, tak jako tak.

Neuspořádané houští na dvorku za antikvariátem neodpovídalo britskému klimatu.
„A je to, maličká." Její nový pán ji něžně zalil.
Nemohla uvěřit svému štěstí. Opodál dokonce roste její milá begónie!
Umřely a přišly do nebe. Určitě.

Andělé nežijí v lidských intervalech. Rok je jako smítko na kabátě (kdyby měli kabáty nebo smítka, což se obecně považuje za faux pas). Kdyby se tedy archanděla Michaela zeptali, kde se vidí za pět let, nepochopila by otázku. Ale kdyby se někdo opravdu zeptal (a ona dohlédla plánů Hospodina), řekla by, že se bude nepříjemnou rychlostí řítit k zemi, se vším sklem z okna, kterým ji prohodil podřízený.

Křídla roztáhla ve spěchu a nepříliš elegantně až v pátém poschodí. Dopadla. Nevěděla, jak tohle tělo cítí bolest. Rozhodně nevěděla, že umí krvácet. Fascinovaně sledovala, jak se jí rudá vpíjí do rukávů.

Pan Bílý patřil k těm, které si nikdo nevšímá. Na první pohled byl tak nevýrazný, že mu nikdo druhý pohled nevěnoval. Měl hodně široký záběr a nikde nevydržel pracovat dlouho. Vždy dělal v malých, nedůležitých funkcích, třeba jako nádeník v docích, pomocná síla na lodi, ostraha objektu či řadový operátor.
Jeho poslední zaměstnání ho zavedlo daleko do džungle jako asistenta bezpečnostní kontroly. Inženýr, zmožený horkem, ho poslal zkontrolovat zajišťovací lana. Pan White se pousmál a do papírů napsal „Vyhovuje“. O pár měsíců později se plošina radioteleskopu zřítila do plochy reflektoru. Na nenápadného asistenta v bílém obleku si už nikdo nevzpomněl.

Temnis Hladmore byl ve svém živlu. Konference o výživě přímo miloval. Tolik potenciálu prosadit Dietu-S mezi široké publikum. Potřeboval už jen tvář. A zrovna k němu jedna mířila.
„Drahoušku, tak dlouho jsme se neviděli,“ zacukrovala na něj Cindy.
„Zlatíčko, vypadáš báječně,“ odpověděl Temnis
Po francouzsku políbil vzduch vedle jejích tváří, pak si ji podržel na délku paží: „Nech mě hádat - keto? Ne, paleo! Nebo dokonce Whole30?“ přimhouřil oči a položil jí prst na rty.
„Nic neříkej, je to určitě moje Dieta-S. Revoluční metoda na nastartování metabolismu, patentované procedury přípravy pokrmů, superpotraviny, nevídané kulinářské know-how.“
„Dostal jsi mě,“ zasmála se polichoceně.

Popíjela Bloody Mary a pozorovala probíhající kulečníkový zápas. Zrzek vedl, už utopil skoro všechny své pruhované koule. Podsaditý brunet s každou další víc a víc brunátněl v obličeji.
„Gregore, asi máš štěstí v lásce,“ ozval se blonďák opřený o bar.
Brunet se k němu otočil: „Ty se do toho nepleť.“
Zrzek na něj mrkl a poslal poslední kouli do správné díry.
„Tři nula. Zamázneš dluh svojí károu?“ otočil se na bruneta.
Brunet zařval a přelomil tágo o stůl, zrzek po něm hodil půllitr. Dvě vteřiny ticha a celá hospoda se proměnila v bujarou strkanici. Rudá pomalu roztáhla rty v úsměvu.

Lesem se nesly hlasy.
„Potřebujeme víc třísek a nějaké chvojí na podpal.“
„Mám noviny a sirky,“ řekl Brian.
„V příručce psali chvojí, ale noviny budou asi rychlejší.“
„Rozděláme pořádný oheň a pak je upečeme.“
„Jak dlouho se vlastně takoví ježci pečou?“
„To tady nepíšou. Pepřenko, ty jsi holka, nevíš jak dlouho se to má péct?“
Pepřenka se nafoukla, napočítala do deseti a až pak odpověděla: „Náhodou to vím, ale ne proto, že jsem holka. Máma je peče aspoň čtyřicet minut.“
„Dobře. Má někdo hodinky?“
Wensleydale si vyhrnul rukáv a ukázal náramkové hodinky.
„Výborně. Briane, zapal oheň v peci,“ přikázal Adam.