Nightrunners

Sobota se líně překulila v odpoledne. Přijeli do domu v ulici Kol teprve před dvěma dny a Seregil už se neskutečně nudil. Ale co naplat, bylo zase potřeba chvíli hrát šlechtice.
Alek pozoroval přítele z druhé strany pokoje a cítil jeho neklid.
"Pojďme ven, než začneš lézt po zdech."
Seregil se usmál omluvně i trochu provinile.
Oblékli si sametové kabátce a zdobené pláště. Když už je má být vidět, tak ať vypadají k světu.
"Mohli bychom navštívit Thera v Domě Orësky."
Vzali to oklikou přes Podzimní trh a vlastně to byla celkem příjemná procházka, zakončená výborným vínem a lahodnou večeří.

Prohledal celou bohatě zařízenou místnost, bez úspěchu. Vyzkoušel všechna obvyklá a neobvyklá místa, ale tajná skrýš s dokumenty nikde.
"Jak jsi na tom s tou truhlou?"
"Snažím se! Takový zámek jsem ještě neviděl."
Jeho společník vztekle zacloumal zaseklým šperhákem a ten se zlomil.
"No výborně."
"Sakra, někdo jde..."
---
Hlava mu třeštila, cítil chlad a odér tělesných tekutin.
"Jak je ti?" Silné paže mu pomohli opřít se o kamennou zeď.
"Už mi bylo i líp," odhrnul si blonďatý pramen z očí a rozhlédl se po cele. "To jsem zvědavý, jak nás odsud dostaneš."
"Proč já?" zeptal se s nevinným úsměvem Seregil.

"I Bilairyho smrdutého nemytého poklopce, dejte ty pracky pryč!" nadával lord Seregil dvěma vyhazovačům, kteří ho z vynášeli z herny. Jako na zavolanou se ve dveřích objevil sir Alec.
"Tady je, celou noc ho hledám. Co zase provedl, pánové?" Nevinný pohled.
"Dluží tu hodně peněz," zamručel vyhazovač
"Talí! Tys kvůli bakši přišel o naši střechu nad hlavou?! Pánové, jste laskaví, já už ho odvedu."
Jakmile zmizeli z dohledu, začali se oba smát.
"Předstírat bankrot je větší zábava, než jsem očekával," hlaholil Seregil.
"A máš ten dopis?" zajímal se Alec.
"Mám. Doufám, že má cenu těch dvanácti tisíc, které dlužím Meragovi."

Dva muži se lopotili do zalesněného horského srázu. Byli na cestě už velmi dlouho, za sebou nechali válku a pak i civilizaci. Po chvíli se ale vynořili na palouku ohraničeném od lesa potokem.
Seregil se rozhlédl a nadhodil, "mohli bychom tu zůstat tisíc let Aleku. Nikdo by nás tu nenašel. Byli bychom tu jen my dva a hory, žádná válka... víš, v klidu bychom tu zestárli."
Jeho talimaneos se rovněž díval kolem sebe a nápad zvažoval.
"A proč by vlastně ne?" usmál se na Seregila. A tak shodili krosny a jali se hledat přístřeší pro první noc v novém domově.

"Ale milý Nysandere, jak se tedy lord Seregil dostal z té podoby cihly zase zpět?" tázala se komtesa Agila obrazně i doslova visíce na rtech čaroděje.
"Drahá Agilo, teď již s lordem Seregilem souhlasit musím. Skutečně nemusíte slyšet vše. Jistě chápete, že každý, kdo ovládá magii, své postupy střeží stejně, jako šikovný pekař chrání svůj rodinný recept." mrkl čaroděj na mladou společnici.
"A to jste jistě drahá komteso neslyšela, jak náš milý Nysander jako malý žáček jednou proměnil svého mistra Arconiela v nafouklou žábu," zašvitořil lehce Seregil, který jakoby vystoupil ze zdi.
Agila vyjekla leknutím, Nysander obrátil oči v sloup.

Na bále se hosté již více bavili historkami, než tancem a Seregil byl ve svém živlu. Chvíli tu vyprávěl vtipy, pak zase onde recitoval poezii.
Ani Nysander nezahálel a Seregilovi představil komtesu Agilu.
"Lorde Seregile, ráda Vás poznávám. Nysander mi o vás tolik vyprávěl." nechala si komtesa políbit ručku. Seregil při jejích slovech pobledl.
"A to jsem Vám, komteso ještě nevyprávěl Seregilovu zkušenost s kouzly a cihlou," zahlaholil Nysander.
"NE Nysandere! Tohle komtesa slyšet nemusí," Seregil zcela vypadl z role.
"Ale to mne velmi zajímá, milý Nysandere," zavěsila se Agila do čarodějova rámě a odváděla ho k balkónu uši špicujíc.

Zelená barva nad dveřmi tlumeně svítila a dodávala okolí zelenkavý nádech. Seregil přivázal koně. Chtěl si dát deci vína, nechat se rozmazlovat a pak jet domů.

Později však uviděl odcházet lorda Crivelliho, kterého delší dobu sledoval. V rychlosti se oblékl a vyběhl ven. Po rychlé jízdě městem uznal, že lord Crivelli ujel a obrátil se domů.

„Stalo se něco?“ zeptal se Alec, když viděl, že Seregil jde hodně zeširoka.
„Měl jsem trochu divočejší jízdu městem a někde jsem si zapomněl spodní prádlo.“
Proklínal se, že zvolil volné kalhoty.
Alec jen nadzvedl obočí. Vždycky si myslel, že hraje po večerech bakši.