Nightrunners

Alec byl nesoustředěný, bolelo jej břicho. Ale jako by se přejedl, než že by něco špatného snědl, což bylo zvláštní, jelikož v posledních dnech mu jídlo nechutnalo. Pokoušel se zaměstnat četbou nebo střílením z luku, ale obvykle jej to přestalo hned bavit. Bylo mu nepříjemné, když byl Seregil doma, ale když byl pryč.
Seregil byl netrpělivý. S Alecem mu bylo příjemně až moc, že se nemohl na nic soustředit. Často v jeho přítomnosti procházel po místnosti a nevěděl čím se zabavit. Kolikrát se raději vydal do Ulice Světel, kde se mohl trochu uvolnit od všech pocitů, které svíraly jeho tělo.

Vytáhl z tajné kapsy koženou ruličku a z ní vybral několik vhodných nástrojů. Ve vší tichosti pečlivě začal pracovat na složitém zámku dveří. Po chvíli všechny jazýčky zapadly na své místo a cesta byla volná.
Zboží našel v malované truhle pod oknem, přesně jak mu bylo řečeno. Tenhle zámek sotva představoval výzvu.
Sbalil kořist, zametl za sebou stopy a zamkl. Jak nenápadně přišel, tak zase odešel.
Alek byl teď rád za ty dlouhé hodiny a dny, kdy se musel hrbit nad stolem v podkrovním pokoji a cvičně otevírat a zavírat nejrůznější druhy zámků.
Seregil byl důsledný učitel ve všech směrech.

V přístavní čtvrti už dlouho stál ošumělý domek, jehož vývěsní štít hlásal "U sedmi kulí". Kdysi šlo o luxusní podnik poskytující pánům široké množství služeb. To už ale byla minulost. I jediné "O", které v názvu bylo, se časem ztratilo.
Z podniku se teď vyřítili dva muži a hnali se pryč provázeni nadávkami, poháry a židlemi ostatních hostů lokálu.
"Seregile?" zeptal se Alek za běhu. "Bylo nutný rozmlátit i tu zengatskou vázu? Bordelpapá z toho zřejmě neměl radost."
"Ale mě vážně štve, když u karet podvádí někdo jiný, než já." funěl Seregil. "Ale obávám se, že sem zase chvíli nemůžeme."

Four decades. Seemingly, nothing had changed. The green in the woods, the silver in the rivers, the blue in the sky; the only hues of green, blue and silver that couldn’t be found anywhere else. He rode on, amazed.
The house hadn’t changed either. There, it hurt. It wasn’t his anymore. It had never been his in the first place. He entered, overwhelmed.
The people hadn’t changed. His delicate features looked haggard compared to them. His views and desires too tainted. After two days he found himself thinking of finding a way back to Rhíminee. He fled, Nightrunner at heart.

Sledoval jej. Jen sledoval. Věděl, že by neměl, ale...
Byl vězněm svých zásad. Ale nebyl mučedník.
Koutky úst mladého ya’shela se roztáhly v úsměv.
„Talí,“ zamumlal Alec ve spánku.
Seregil se překvapeně posadil. Prudký pohyb jeho společníka probudil.
„Mhm?“ zeptal se ospale.
Noční běžec pozvedl ruku. Natáhl ji k Alecově tváři, jako by ji chtěl pohladit. Ten tázavě naklonil hlavu, ale necuknul.
„Talí,“ řekl Aurënfaie a díval se, jak se modré oči rozšířily.
„Co to slovo znamená? Několikrát jsi mě tak oslovil.“
Kouzlo prolomeno. Seregil sebou trhnul.
Ne. Dost. Co to sakra dělá?
„Nic.“
Ale přesto.
Talí…
Fascinující. Možná…
Ne.

Tak to přišlo, konečně!
Tak dlouho na tu chvíli čekal, těšil se na to a přemítal, jak asi bude vypadat jeho další, dospělý život.
Někteří mu říkali, že není o co stát, že začnou starosti, bude se trápit, bude toužit po návratu do dětství a dalších nemožných věcech. Ale on jim nevěřil. Věděl, že ho čeká krásný život.
Vždyť co by se mohlo stát tak strašného?
Tenkrát nevěděl, že to může být tak snadné.
Stačil jediný okamžik.
Nůž ve tmě.
Jeho dětství odplulo po vlnách, zbarvených krví hosta.
Plul s ním, bylo mu dvacet, byl dospělý a přál si zemřít.

Na první pohled se trochu ztrácela mezi ostatními. Držela se mezi Korathanem a Kliou. Neměla ještě ani vyrobený vlastní královský pancíř; ten, který měla na sobě, patřil Klie, a dělal tak novou královnu ještě menší. Meč skalských královen držela oběma rukama, i když absolvovala léta bojového výcviku. Ve svých osmnácti letech pocítila nejenom tíhu plné zbroje, ale obrovskou váhu zodpovědnosti.
Když jí Klia s Korathanem jako první vzdali hold, na moment zavřela oči a zachvěla se. Hlavu jí zatížila koruna.
V tom okamžiku mohl pozorný divák zahlédnout v očích mladé královny plameny, jaké tam mívala Gherilain.
„Ať žije královna Elani!“

Strach byl jedním z důvodů, proč Alec nenáviděl, když Seregil vyrazil na noční akci sám. Zbývalo jenom doufat, že jsou to zbytečné obavy a ne ozvy partnerského pouta, které se Seregilem sdíleli. Nakonec v teple krbu na chvíli usnul. Když se probudil, venku už se o slovo hlásilo ranní šero a Seregil se právě protahoval oknem.
Alecovi stačil jediný pohled, aby věděl, že tentokrát to bylo o fous.
„Kočka z Rhíminee dostala výprask?“
Seregil se ušklíbl místo odpovědi a nechal se zabalit do přikrývky. Spokojeně přimhouřil oči, když mu Alec zabořil nos do vlasů a pohladil ho po rozbitých zádech.