Hamilton: An American Musical

Není větší potěšení v horkém letním dni, než nepozorovaně vklouznout do sklepa a ve sklenici pod schody ulovit nádherně studenou nakládanou okurku. Jedinou komplikací bylo, že šlo o cizí sklep a cizí okurky.
"Neučili vás, že krást se nemá?"
Laurens vzhlédl, ale zase pohled sklopil, protože Theodosia stála na schodech nad ním, a on nepatřil k těm, kdo by tajně koukali dámám pod sukně.
"Že já to na vás povím!"
"Nepovíte," opravil ji Laurens a labužnicky se zakousl do úlovku. "A já na vás zase nepovím, že si dáváte koprová semínka, abyste neusnula, když vás naše historky nudí k smrti."

Burr si byl jistý, že tentokrát to vyjde. Zatím byl pokaždé místo něj povýšen někdo mladší nebo méně zkušený, ale tentokrát zachránil celou jednotku před zajetím. Tentokrát...
"Alexandere, jsi v pořádku?" objal generál svého pobočníka. "Hlášení počká... Burre, vy jste ještě tady?"
Neodpověděl, veškerou vůli vyčerpával na zachování klidu. Pochopil, že se nedočká ani pochvaly, natož povýšení, a pokud to hlášení bude psát Hamilton, tak ani zmínky o tom, kdo je z té šlamastiky vysekal.
Rozhodl se, že večer sepíše další rezignaci. A tentokrát už si ji nenechá rozmluvit. Benedict Arnold ho přece varoval, ať si od Washingtona nic neslibuje...

"Je to odpudivý pedant, pokrytec a jeden z největších hlupáků na kontinentu. Je ohavným, bezpohlavním stvořením, které nemá ani solidnost muže, ani citlivost ženy."

"Protikandidát váženého pana Adamse, bezbožník Thomas Jefferson, syn mulata a indiánky, zavleče naši zemi do občanské války. Je připraven nejen zrušit naši slavnou armádu, ale dokonce legalizovat mezirasové sňatky, incest a cizoložství."

"Než bude příliš pozdě, musí lidé požadovat okamžitou rezignaci starého, ufňukaného, plešatého, slepého, kulhavého, bezzubého Adamse."

"American Gazette musí dementovat podlou propagandu opozice. Prezident Adams nekulhá. Zaručujeme pravdivost této informace! Náš redaktor ho nenávidí, ale každý je lepší než republikánská politická mrtvola."

"Jefferson žije."

Válečný nedostatek přinášel Theodosii starosti a přítomnost žádoucích mužů je stupňovala. Právě pomocí starobylé krejčovské magie přeměňovala své svatební šaty na dvoje moderní.
Mohlo se to zdát přízemní, ale Burr měl své zkušenosti: "Jedna dáma z Bostonu mě vyměnila za čtyři páry punčoch, střevíce a slamák."
"Měla vkus. Ty jsi zadarmo drahý," dával Hamilton najevo zběhlost v účetnictví.
Theodosia docela nesouhlasila: "Jediné muže, co mají větší cenu než hedvábné punčochy, vozí z Afriky. A podle mě je to ohavnost!"
Její pravdivý názor však byl, že svou roli sehrálo, že Burr už ve dvaceti plešatí. Tak jízlivá ale nebyla ani ona.

Dveře kajuty zavrzaly.
"Zkus něco a uvidíš!"
"To jsem já," zašeptal ženský hlas. "Taky se těch námořníků bojím... Můžu zůstat?"
"Ehm..."
Neznělo to přesně jako ano, ale příchozí si to tak vyložila.
"Hrozná sebranka. Po našem umí jen klít a klejou hůř než pradleny..."
Na podlaze postupně skončili dvě spodničky a kabátek.
"Co zmůže samotná ženská... Manžel utekl do Ameriky bojovat za svobodu. Vzala jsem děcka a jedu ho najít... A ty?"
"Eh... pravdu díš, dobrá paní, osud žen je krutý," pronesl markýz de Lafayette a upravil výstřih svého převleku. "Proto se začnu za muže vydávat a vstoupím do armády."

"Zaslechl jsem něco o veřejné nahotě," začal Laurens. Znělo to bezelstně, ale jen těm, kdo ho neznali. "Nemáte pro nás historku, pane generále?"
*mrk*
"To nestojí za řeč," zkusil Washington. Marně.
"Ale notak, Georgi!" odbyl výhradu Laurens a šťouchl generála loktem.
*mrk* *mrk*
Theodosia vyprskla potlačovaným smíchem.
"Je pozdě..." zkusil generál poslední možnost úniku, ale tím rozesmál i ostatní.
"Není, co vyprávět," rezignoval. "Šel jsem si zaplavat. Jednu dámu napadlo, že ukojí svoji zvědavost nejlépe, když mi mezitím ukradne šaty."
"Proboha! Co jste dělal?"
Washington se pousmál: "Co jsem mohl dělat? Sháněl jsem se po fíkovém listu a nejbližším konstáblovi..."

Kdykoliv se Hamiltona ptali, jak se mu podařilo získat nejlepší partii v New Yorku, obvykle odpovídal: "Jsem neodolatelný."
Nakonec ale musel s barvou ven. Horký červencový večer a chladivé víno rozmluvili už zdrženlivější pány...

V sále bylo nesnesitelně. Stála na balkóně úplně sama. Zasněná, vyrovnaná... Krásná. Usrkávala nějaký záhadný zlatavý nápoj. Na Nevisu jsme znali jen guarapu...
Není jednoduché popsat kouzlo cideru ani kouzlo okamžiku.
Pozorovala ho bezelstnýma černýma očima a potom mu nabídla ze své sklenice. Zkusil nasát...
"Ne, ne, to musíš takhle..." naklonila se k němu.
Chutnala jako nejsladší jablka...

"Já přísahám, že netuším, jak ta slámka zmizela!"

"Tohle zakazuji, Theodosio!"
Oslovená si povzdechla. Tušila, že její matka bude vyvádět, až se dozví, že nabídla ubytování koloniální armádě.
"Opravdu zveš generála Washingtona?"
"No a? Je to zábavný společník a velice rád tančí."
"Je velitel nepřátelské armády."
"Nepanikař, matko."
"Panikařím a budu panikařit. To, že tvoje nejlepší kamarádka vyměnila britského kapitána za rebela, neznamená, že ty musíš taky! Jsi vdaná. Máš pět dětí!"
"A příkaz k vystěhování! Mami, jestli rebelský důstojník v mé posteli zaručí, že nám nevezmou střechu nad hlavou, tak..."
"Ach, holčičko, proč jsi mi hned neřekla, že s nimi bude podplukovník Burr."
Teprve teď Theodosia zrudla.

"Řekl mi: Nevíte, že je válka, madam?" citovala Theodosia kupce a zahodila prázdný košík. "Co si myslí? Že kvůli válce začnu chodit nahá?"
Zněla natolik rozhořčeně, že se nikdo z přítomných nezmohl na slovo.
"Ani si to nepředstavujte!" dodala do nervózního ticha.
Washington se podíval na Lafayetta, ale ten rychlým gestem přehodil úkol vymyslet adekvátní odpověď Hamiltonovi.
"Musíte chápat, že potřeby armády..."
"Armády?" přerušila ho. "Myslíte bandu pobudů, co nepotřebuje nepřítele, protože jí stačí neštovice a tyfus? Abych drhla dům denně octem... Kdyby si aspoň prali..."
"Samozřejmě, mýdlo je, ale..."
"Já vím. Prostě nejsou. Ani jeden. Na celém východním pobřeží!"

Sirotek, přistěhovalec, žádný 50 Cent. Nemá ani cent ani dolar ani akr, sakrblé, má kamarády a ti půjčí. Aspoň na pivo. Čaj je drahý, zdaněný, přesolený. Moře - hoře.
Nežvaň a směj se, jestli máš prachy. Tchán zlato míchá do parfémů, love je ve vzduchu. Největší poklad je Eliza.
A k tomu státní poklad, pavučiny a dluhy. Kde je prosperita? Vypitá s naší whisky? Tu nám nezdaní, omrkneme, kam tečou finance. Zloději chytají zloděje, co krade lásku žen a utrácí jen svoji vatu a cizí city
Kdo bude vyprávět náš příběh, když mu zachechtáme cennostmi, za které nebyl A. dost oceněn?