Hamilton: An American Musical

Rozechvělými prsty skládal modrozlaté kousky k sobě. Pořád na nich byly skvrny od kakaa. Vypadaly jako otisky jeho prstů. Jemně tiskl střepy dohromady, jakoby spojoval své vlastní zraněné a roztříštěné nitro.
Zlaté linie se skládaly do tvarů exotických stromů a ptáčků. Ta drobná a křehká věc měla ve světě, kde žil, větší hodnotu než lidský život. Zdála se i mnohem zranitelnější.
Ostrý střep mu rozřízl prst a bílá jizva v porcelánu se zabarvila do krvava. Přitom zbývalo tak málo. Pod tenkou vrstvou laku by spoje u oušek dokázaly splynout a zatajit lidským očím krutou pravdu.
Některé rány se nikdy nezhojí.

Situace nevypadala dobře. Štáb nad mapou bojiště probíral alternativy. Až na Israela Putnama, který opodál dokuřoval doutník. Věděl, že Washington nakonec zaútočí. Jako pokaždé. Vyrazí proti přesile Britů, Lee začne taktizovat a on to bude lepit...
"Zdá se, že jsme v nevýhodě," oslovil Washington důstojníky. "Vojsko je nedostatečně vycvičené, hladové, decimované neštovicemi, ale nikdo se nemůže duchem vyrovnat těm, kdo bojují o svou svobodu!"
Plukovník Hamilton vyzval k přípitku. Israel zahodil nedopalek a vstal.
"Odcházíte, pane? Porada ještě neskončila."
"Promiň, Georgi, že se nepřipojím k projevům vlasteneckého nadšení," vysvětlil generál Putnam. "Ale nechci k našim problémům přidat navíc nevyspalého velitele."

"Voníš vanilkou," zašeptala do horké letní noci.
"Takové věci bych měl říkat já..." upozornil ji Aaron, zatímco se zaobíral všemi vynalézavými věcmi, které drželi její živůtek.
"Au!"
"Deset špendlíků," připomněla. "Což je nic v porovnání s tvými šestnácti knoflíky."
Nikdy neměla trpělivost, zatímco u Aarona tvořila tahle vlastnost polovinu charakteru. Přesto si nějak nedokázal vybavit, proč tak dlouho otálel. Theodosia si naopak přesně vybavovala, že použila všechny způsoby, jak dát najevo, co cítí. Některé opakovaně.
Teď aspoň nemusela pochybovat, co cítí on.
Cítil touhu, vůni jejích vlasů a bolestnou nejistotu, jestli chce Theodosia jeho nebo kohokoli, kdo jí zahřeje postel...

Burr seděl v salonu a četl si básně Thomase Greye. Tedy, předstíral, že si čte. Byl to jeho způsob, jak se vyhýbat lidem.
Lafayetta to ale neoklamalo: "Všichni o tom vědí."
"Není o čem," upozornil Burr, aniž zvedl oči od knihy.
"Laurrens už si tě ani nedokáže dobírrat, Monrroe rradši uteče, než by byl s vámi ve stejné místnosti a klevetnice v okolí si na ni ukazují."
"Zatraceně! Nikdy jsem nezavdal příčinu..."
"Exactement. Možná bys měl. La guarantaine neúčinkuje. Kdybys za něco stál, jdeš za ní a uděláš z těch pomluv la réalité. Aspoň by z té ostudy něco měla."

"Hlavně nezačínej o Quebecu," varoval Hamilton, když přišla s vyprávěním řada na Burra.
Kdyby tehdy zimní tažení skončilo vítězstvím, možná by Aaron byl pořád ten nadšený mladý důstojník, co baví společnost hrdinskými historkami. Z Kanandy se ale vrátil předčasně zestárlý cynik.
"Nikdo z vás tam nebyl," začal pochmurně.
Plán výpravy počítal s cestou o více než polovinu kratší, než jakou vojsko zmrzlou divočinou přošlo.
"Dezerce, nemoci, zásoby nám došly koncem října..."
Do cíle dorazila počátkem prosince pouhá polovina mužů.
"Aarone, nebudu to opakovat, buď si nech řeči o Quebecu pro sebe," upozornil ho Laurens. "Nebo konečně prozraď, jak chutnají lidi."

Procházela celý dům, prohlížela stolky i komody, přerovnávala polštáře na sedačkách.
"Nemůžete se dočkat, až vypadneme?" zeptal se Burr, ale Theodosia zavrtěla hlavou a vyhnula se další konverzaci.
"Něco vás trrápí?" staral se Lafayette, když ji míjel na chodbě.
"Jsem ztracená," vysvětlila a rezignovaně se vydala k domku své matky na druhém konci pozemků.
Uprostřed sadu, pod třešní, potkala Alexandra Hamiltona.
"Něco hledáte," oznámil a ukázal na hromádku knih, kterou pročítal. Zhroutila se do trávy vedlě něj a úlevně kontrolovala, že žádná nechybí.
Rousseau, Diderot, Paine, Laclos...
"Skvělý nápad," ocenil. "Maskovat revoluční myšlenky jako laciné čtení pro paní a dívky."

"Na americkou nezávislost!" pozvedl Washington sklenici portugalské madeiry propašované z Francie holandskými podloudníky. Pro dobrou věc se obvykle musí spojit celý svět.
"Na Jefferrrsona!" připojil Lafayette jméno autora deklarace.
Až časem se z tichého viržinského farmáře stane kontroverzní politická postava.
"Na Franklina!" přidal Hamilton dalšího spoluautora.
Ten byl kontroverzní vždycky, dokonce si v tom liboval. A všichni ho za to obdivovali.
"Na Johna Adamse!" doplnil Burr toho posledního.
Neoblíbeného, tvrdohlavého protivu a brilantního myslitele se sklonem poučovat.
"Kušuj, Aarone, když na Adamse, tak na Sama!" přebil Laurens trumfem.
Protože pokud jde o zanechání odkazu, zakladatele státu snadno překoná zakladatel pivovaru.

Theodosia seděla na verandě a poslouchala noční ticho. Vítr v listoví. Cinkání nádobí. Tichý zpěv...
Aaron si uvědomoval, že by neměl, ale vzal ji za ruku. Podívala se na něj, jako kdyby zapomněla, že tam je.
"Válka je prý boží trest za otrokářství... Říkají to v Bostonu."
"Pro Bostoňany je všechno boží trest."
Propletl prsty s jejími v náhlé připomínce jiné noci, kdy to byl on, kdo potřeboval mluvit o věcech, které mu brání v noci spát.
"Nikdy nezpívají svoje písně."
Protože ptáček v kleci zpívá jinak.
"Forgive the wretch that for a toy
Could sell a helpless Negro boy."

Generál Washington nikdy neměl valné mínění o morálce v kontinentální armádě. Poslední dobou upadal do chmurné deprese, že horší to být nemůže.
Hamilton toleroval podřízeným porušování subordinace, Burr předstíral úžeh a nechával se opečovávat, Lafayette zjistil, že domácnost paní Prevostové je frankofonní, a přestal používat angličtinu a Laurens...
"Podplukovíku Laurensi! Očekávám vysvětlení!"
"Neopatrnost, pane. Upadl jsem na schodech."
Měl odřené klouby na obou rukou, monokl na pravém oku, rozseklé levé obočí, ret a na bradě temně fialovou skvrnu.
"V jednopatrovém domě? Na těch třech schodech z verandy?"
Laurens vzpurně zvedl hlavu: "Ale měl byste vidět, jak dopadly ty schody, pane!"

"Pusťte mě! Budu křičet!"
"Nikdo nepřijde..."
George Washington vtrhl do místnosti jako ztělesnění spravedlivého hněvu. Dramatičnost situace však kazilo, že ani to nedokázalo odradit Aarona Burra od jeho počínání. Dál tiskl Theodosii do pohovky, zatímco jí volnou rukou šmátral pod sukněmi.
Jeho velitel se nezmohl na slovo, odtrhl provinilce od dámy a pro jistotu mu ještě párkrát vrazil.
Aaron se sbíral z podlahy s výrazem uražené nevinnosti.
"Já vím, jak to vypadá, pane, ale přísahám, neprověřuji počestnost této dámy, pouze její politické přesvědčení."
V ruce držel podvazek s blankytnou stužkou a vyšitým heslem: "Life, Liberty and the pursuit of Happiness."