DMD č. 20. pro 20. 4. 2018. Téma: Shoď skopce z kopce

Shyriiwook byl řečí zábavnou, zkuste si třeba jenom zamručet něčí vlastní jméno, ale jak do hry vstoupily jeho dialekty, šlo leckdy o život.
Své o tom věděl nejeden návštěvník kolonie Kwookrrr, který se zeptal na cestu do nejbližší hospody. Domorodci totiž vždycky ochotně zabručeli to samé – něco, co v jejich nářečí znamenalo „běž rovně tímhle směrem a nemůžeš to minout,“ ovšem ve spisovném shyriiwooku spíš „skopni ovci z útesu, pak ti to povím.“
Vedlo to ke spoustě trapných situací, ale nakonec i k vymyšlení nové sportovní disciplíny, vrhu přežvýkavcem na cíl, v němž se tam každý rok konalo sektorové mistrovství.

Skoč na něj dřív, než on skočí na tebe, holčičko, zkrotne. Jako by slyšela Rostova slova. A je Nabíječ stejný jako Chodec? uvědomila si Aloy v okamžiku, kdy se odrazila ke skoku. Při dopadu na hřbet mechanického tvora okamžitě zjistila, že tak snadné jako doma to nebude. Nabíječ se bránil, vyhazoval zadními končetinami, skákal a vlekl ji travnatou krajinou. Dokonce s ní doběhl až na prudký sráz, bezhlavě se rozběhl dolů ve snaze ji shodit. Ale Aloy byla paličatější než kovový beran. Pak konečně jeho obranný mechanismus zkratoval a Aloy tak mohla dosáhnout k přepisovací jednotce. Nabíječ zkrotl jako beránek.

Zpětné rázy otřásaly šalupou jako hlava beranidla. Mlha se přetavila v dým. Praštění stěžně. Pak náraz boku o bok. Ryk přívalu. Přehoupli se přes zábradlí. Přelezli po padlém stěžni. V rukou tesáky.
Frances vedla své muže na záď. Koutkem oka spatřila Gillingama. Nevedl si zle. Obrátila svou pozornost k velitelské palubě. To byl její cíl. Najít kapitána.
Postupvali pomalu. Posádka Siréne nedala zadarmo ani píď. Hájila svou loď s urputnou tvrdohlavostí. Tvrdě platili za každý krok vpřed. Přesto postupovali. Kryti palbu z ráhnoví. Pak kapitán Siréne zavrávoral. Náhodná kule ho srazila k zemi. Otřásla odhodláním. Neústupnost klesala. Níž a níž.

Od té doby, co se jeho rodiče uzdravili, zářil Neville Longbottom štěstím. Proto jeho manželku překvapilo, když dorazil domů zapškle, bez své sluníčkové nálady.
"Co se stalo?"
"Nic, jen srážka s blbcem, totiž Ariem."
"Prosím?" podivila se Hannah.
Podal jí složený časopis BOTANIKA DNES a ZÍTRA s nalistovaným článkem. Letem světem ho prolétla: ... hrozba ... Longbottom ... zavlečení nových nebezpečných druhů ....nepřípustné. Pod článkem jako autor uveden Aries Hill.
"Co budeš dělat?" vyzvídala.
"Co by," pokrčil rameny, "zítra se spojím se Snapem a zatneme mu tipec. Milého Skopce shodíme z kopce, zadusáme ho do propadlišti dějin mezi pýr a buřeň," dodal pomstychtivě.

Byl první máj,
byl chtíče čas
on chystal hřích,
Tam stál king
všech lásek
platonických
Řekl, že má
v horoskopu
lásku náhlou, že mi ukázá.
vykřikla jsem,
vydala jsem
hlásku táhlou, áááááááááááááááááááá.
Skopla jsem skopce z kopce
kopem do poklopce,
padá hopem křepce.
Tváři se vilně i v lavině.
Já díky beraní kravině,
jsem sama na Petříně.
Že měl v květnu
kabát dlouhý
z beránka
pod Petřínem
zadrží ho
ochranka.
Pod kabátem,
že měl jenom
podvazky
obžaloba
už se chystá:
dva svazky!
Láska, je láska,
když choděj kluci s klukama
po nádvoří věznice.
Ať žije Petřín
tam jich nalovíme
nejvíce.

Byly dny, kdy si Bídák říkal, jestli to má zapotřebí jednat den co den s vožraly, vágusáky a magory. Ty dny vážně uvažoval o tom pověsit pohostinství na hřebíček. Peněz si za tu dobu vydělal dost, aby zbytek života strávil v poklidu.
Jenže byly tu stále ty dny, kdy nevycházel z údivu. Dny, kdy si potvrzoval, že cotasové jsou vážně blázni. A nejen oni...
Například dnes. Kdo mohl vyrazil za hradby, kde je čekala nesmyslná soutěž. Ty skopové hlavy se měly kotrmelci skutálet z kopce a doběhnout do cíle.
Nechápal, jak je to napadlo. Ale ten pohled stál za to.

Khalid vyběhl po svahu k vyčkávající družině.
“Z-z-z-z-” snažil se vysoukat ze sebe, “z-změna plánu!” ukázal za sebe dolů.
Družina se zděšením sledovala, jak se k nim nahoru do kopce dere rozzuřený drak. Ajantis však neztratil duchapřítomnost, popadl nachystanou atrapu berana vycpanou ohnivou hlínou a hodil ji dolů proti drakovi.
Drak naštěstí nástrahu neprokoukl, otevřel tlamu, a obrazně řečeno ji spolkl i s navijákem. Po chvíli se ozval ohromný výbuch, po kterém zůstaly po drakovi jenom nohy.
„Sice jsme to neudělali úplně podle plánu,“ listoval Elysand příručkou Jak na draka: tipy & triky, „ale tohle se dá taky vzít jako řešení.“

V té rakvi je muž.
Jak ho popsat? Práchnivost padesátiletá, ale ten prach voní, chutná, zázrak člověka, jak dýchá pokora?
Křik mučených světců, zatrpkne, nezatrpkne?
V Německu Bůh, v Čechách, v ne-srdci lidí není, umučilo ho Gestapo, SNB, KGB. Nedopřejeme ti kříž, táhni.
Táhl, za sebou břemeno, ke sv. Petru, možná Františku, a tam usedl.
Nepomucenum. Nepokořit. Nepotopit. Nenapomenout. Nezapomenout.
Pak ji nalezli, předaleko ve zlatě (v blátě?), tu rakev.
A teď padá. Padá, padá, dosedá měkce, na prachové peří, do pražské kotliny.
Spočine s povzdechem, úsměvem, duše odlétá, je volná.
Kardinál Josef Beran se vrací, snad nikdy neodešel sám.

„Co má znamenat ten halas,“ rozčílil se Mojžíš. „Snad jste si zase nevymysleli nějakého pseudoboha. Vědí, co dalo práce přesvědčit Všemohoucího, aby nás nepotrestal kvůli tomu teleti? Navíc, jestli teď rozbiju v pořadí druhý Desatero, tak se na vrchol Sinaje škrábou oni, Áron.“
„Nerozčilujou se, Mojžíš,“ odpověděl tázaný. „Slavíme deset let od opuštění Egypta. V rámci oslav probíhá taková soutěž ve stylu Superman. Každý soutěžící musí chytit v ohradě berana, svázat mu nohy, vynést ho nahoru do kopce nad táborem a pak ho po stezce skutálet dolů. Zvířata, která nepřežijou, obětujeme Hospodinu.“
„Pak je vše v pořádku,“ usmál se Mojžíš.

Robila to odmala. Predstavovala si veci inak, než sú. Bolo to skoro rovnako odporné ako... kúzla.
Vernon bol na mňa aj na Duduška vždy dobrý. Lebo sme mali jeho. Obetného baránka, či skôr škopca? Nesnažili sme sa ho za každú cenu... oklieštiť?
Petunia Dursleyová nenávidela svoje myšlienky. Jej črty stvrdli.
"Pusť môjho muža!" vyprskla na Snapea. "A ty," obrátila sa na synovca, "si čarodejník. Lebo tento blázon urobil čarodejnicu z tvojej naivnej matky. Vypadnite, už vás nikdy nechcem vidieť."
To boli najstatočnejšie slová v jej živote. Petunia prudko dýchala. Zhoď škopca z kopca, pomyslela si, a kúzla zasa prestanú existovať.