DMD č. 20. pro 20. 4. 2018. Téma: Shoď skopce z kopce

Nebeské shlížeče uzavírá Svaté mlčení, Animuk, v protykaném a prostykovaném národě nebývalé zjevení, nechoď, Johánku, s králi jednat, mnohý příklad známe, tak to chodí, pán chce vědět, ty nepovíš, vaz ti zláme, z mostu shodí. Hlavo skopová, na co si hraješ?, ctíme utajení, koukej mi pod prsty a skončíš pod Řípem!, ale tajemství pode mnou smrdí vzpourou!
Vztyčen nad varhany, bezeslovnými zvěstovateli Boží slávy, chová Ježíška na kříži jako děťátko a šeptá mu do uší: neměl by, Pane, nade mnou žádnou moc, kdyby mu nebyla dána shůry; Jan Křtitel povolán ke svědectví, já, Jan z Nepomuku, k tichu, jazyku nepodmaněnému.

Z kopce do kopce lovec honí skopce.
Skopci na kopci smějí se lovci:
Skopec z kopce,
za ním ovce,
prohání lovce,
onoho sobce.
Na toho skopce
a jeho ovce
má totiž obce
od toho lovce
(sobce)
opce.
V katastru obce,
v útrobách kopce
visí ta opce
v kobce na skobce.

"Vystěhujte sobce z obce k nějaké činné sopce," veršoval Dave Lister, alias Degen.
"Tohle je blbý, jak to chceš zpívat?" kritizoval Gazze.
"Ohhmmm," zamručel Bubák, který vůbec neposlouchal, protože byl příliš ponořen do spirituální nálady navozené jistou bylinou.
"A co: Shoď skopce z kopce?" pokračoval kreativně Lister.
"To si moc nepomůžeme," kroutil hlavou basák.
"Ohhmmm," ozvalo se znovu od bicích.
"Šel mi nakrmit šelmy...?" zkusil zpěvák.
"Myslím, že jsi nepochopil, co se snažím říct," zašklebil se Gazze.
"Ohhmmm." Bubák se nenechal rušit.
"Ohm...?" zopakoval Lister.
Gazze nevěřil svým uším: "Ohm?!"
"Jo, OOOOHHHHHHMMMMMMMMMM!!!"
"Sakra, to je ono! To je zatraceně ono!"

„Nemám tušení,“ vzdychne Apolo, „co to je. Vím, co je skopeček a dokopeček, ale toto?“
„Skopec je beran,“ frkne Sikar, „a můžeš si to pamatovat ze včera skopový, dneska skopový, ajťsem trajcem...“
„Beran je znamení,“ přeruší Thea, „což je biblicky zapovězeno!“
„A berani jsou taky evangelíci,“ doplňuje Linkva, „ty už neházíme z kopce!“
Dobrali by se ledačeho, kdyby nepřibyl ze sportu unavený Filcin.
„Dík za zprávu,“ děkuje, „ale už se fakt zbláznili! Proč bych měl nějakého Skopčáka vodit ze schodů?!“
„Asi spíš shodit, ne?“ opatrně táží se.
„Psali jste mi schoď,“ bledne otec, „a já už vymyslel tři humanistická drabblata!“

Shoď skopce z kopce.
Cože to jako má bejt? Byl autor námětu s prominutím zcela střízliv? uvažuje drabblista při pohledu na monitor.
To mám házet ubohý beránky někam do údolí?
Jaký je vlastně rozdíl mezi shazováním skopců z kopců a shazování z kopců skopců... A je tam nějaký? V prvním případě jde o důraz na skopce, v druhém na kopce... Ne, z toho taky příběh nebude…
Mozek drabblisty hrozí explozí jak přetlakovanej papiňák.
Existuje-li skopec, kterého chce někdo shazovat z kopce, musí zákonitě existovat i dokopec, kterého budou vytlačovat do kopce.
Skopec a Dokopec.
Žili, byli dva beránci, dva bratříčci…

Bylo tu témat
Povícero
Nad nimiž mé pero
Protest pělo
Však nad všechny kruté
Se toto tyčí
Co autory volá
Nechť zvířat mučí!
Tak shoď skopce z kopce
Nakopej ovce
Olej lej jelenu
Kyt na kytovce!
Bééé! Bééé! Bééé!
Zvířata také
Mají duši
I skopec ví více
Než člověk tuší
A proč ten chudák
Teď z hory letí?
Čí moc a síla
Jej k tomu nutí?
Tak shoď skopce z kopce
Nakopej ovce
Olej lej jelenu
Kyt na kytovce!
Bééé! Bééé! Bééé!
A všichni:
Tak shoď skopce z kopce
Nakopej ovce
Olej lej jelenu
Kyt na kytovce!
Béééé! Bééé! Bééé!