DMD č. 20. pro 20. 4. 2018. Téma: Shoď skopce z kopce

Risa was briefed on her upcoming mission already. There were just some details to take care of. She went into Ram’s office for that.
Mountains of paperwork defeated the meaning of a paperless office. That’s normal.
“And now you need to get the form from over there...”
The stack of papers was weighted down by a small statue. Of a ram.
“You can get it yourself...”
Risa reached up.
“... but carefully!”
She pulled on the paper. The paperweight moved a bit.. and then toppled down, almost surfing on the immense amount of paper that went down with it.
“Osprey!”
“Sorry.”

Na chvíli přerušil tok myšlenek a svou hlavu
odtrhl od mapy.
S potěšením se zahleděl na Modré, kteří se lážo-plážo chůzí, s rukama
v kapsách jakoby nenuceně loudali za nimi.
Šli mírně zaprášenou cestou skrz okrajové čtvrtě města.
Druhým Polem, skrz Rybovřesky, Zelený kopec až kamsi
za vnější hranice Světlíkova, kde už město v podstatě končilo.
Tedy - alespoň dle mapy.
Láďa a Petr nelenili. ,,Shoďme toho skopce ze svahu!" a tak se stalo.
Popadli Patrika za nohy, ten nestačil vzteky zaryčet a zahučel do křoví.
,,No počkejte, to se dozví všichni Klňáci!"
Inu, v boji a lásce muž nezná bratra.

"Já mám asi hlad," Koljuška rozhodila rukama. "Kobro, dej mi kousnout," a vyrvala jí z ruky bagetu.
"No já jsem se tlemila," začala Koljuška nekonečně dlouhou historku o Žabákovi. O půl hodiny později jí zakončila slovy "Je to prostě pablb."
"Nezlob se na mě Snílko, ale nemůžeš vypadnout? Dneska mi fakt lezeš na nervy. Ne, neber si to osobně, ale prostě to dneska fakt nevydržim." Pohodila Koljuška vlasy a nasupeně se otočila zády.
"Koljuško, nemohla bys bejt trochu milá?" Konečně se zeptala Houba.
"Promiň, jsem prostě beran - skopec, víš? Nejde to ovládnout.
"Někdy bych tě shodila ze srázu," odsekla Houba.

„To se dřív skutálí beran z oblohy, než ty se naučíš uklízet si svoje věci.“
Aurora v noci zůstala vzhůru a hlídala hvězdy, jestli drží na svých místech. Kde hledat berana, to nevěděla, tak pozorovala všechny, dokud se jí nesklížily oči a ona neusnula s hlavou položenou na parapetu. Druhý den si radši uklidila, co kdyby si chudák natloukl nebo se zapíchl rohy do země a zůstal by tak, bečel a marně sebou mrskal. Jé, nebo by si udělal skluzavku z nějaké vysokánské zasněžené hory!
*
„To se dřív skutálí beran z oblohy, než já se dočkám vnoučat...“
Tohle bolelo, mami.

V Rifasu něco nevídaného, v Palfiatském baronátu běžné povyražení všech společenských vrstev.
Avani to přišlo barbarské, Leokastis shledával tuto kratochvíli přinejmenším pozoruhodnou. V Nimisallské městské aréně měli každopádně skvělou příležitost dostat se k muži, který snad něco věděl o keriaktu.
“Shoď ho! Shoď ho!” řvalo publikum jako pominuté. Dva berani, rohy zaklesnuté, se přetlačovali na rozdupaném písku.
“Tamhle!” špitla Avani. “To je on! Pospěš, teď si nikdo nevšimne.”
Jeden beran padl, polovina arény ryčela, sázkaři vypláceli výhry.
“Pojďte s námi,” sykl Leokastis do ucha muži na kraji jedné z tribun, dýka, jejíž špicí mu zatlačil na záda, dodala slovům váhu.

Beraního biatlonistu shodil ze svahu nepříčetný fanoušek. Stalo se tak ihned poté, co se sportovec zúčastnil diskuse ohledně použití předložek „s“ a „z“ ve slovním spojení "z kopce".
Nejde přitom zdaleka o první podivnou událost této olympiády. Například bizonímu snowboardistovi odmítli v hotelu nalít pivo jenom proto, že vyslovil větu: „To jsem z toho jelen.“
Koňští hokejisté zase zbili svými holemi rozhodčího, jenž pískal jejich zápas. Jednalo se o bernardýna.
Příčina těchto jevů není známá. Účastníci všech incidentů se však shodli na tom, že nedokázali jednat jinak.
„Podle mě nás zdrogovali,“ uvedl jeden z hokejistů. „Pociťoval jsem neobvyklou tíži jazyka.“

Cestu z Tristu si téměř nepamatovala. Byla myšlenkami na míle daleko. Ano, získá dědičné právo na hrad v Olanesu, ale za jakých podmínek? Jako neprovdaná žena nemůže spravovat hrad a pokud si jej chce udržet, musí si najít manžela… jak ponižující.
Představovala si, jak se vrátí na hrad s královským dekretem a vykopne toho zabedněnce, až se bude z Olaneského kopce kutálet jak shnilé jablko.
Dokonce ani Sidus krále neobměkčil.
To byla další věc, která ji nedala spát. Neviděla bratra deset let a najednou se před ní zjeví jako drak s Ethanem za zády. Její svět se znovu obrací naruby.

Už jsem viděla dost rodinných hádek, abych pochopila, že tady je jedna z těch, kde ani jeden nebude chtít ustoupit. Vzhledem k tomu, že stáli na kopci, daleko od ostatních lidí, tak bylo jasné, že nechtějí, aby je bylo slyšet. Já se ovšem chtěla projít a tak jsem na ně narazila.
"Chováš se jako malý kluk, Michaeli," slyšela jsem Creagana.
"A ty si už nepamatuješ, že právě to sis pro mě přál," odvětil jeho syn.
"Jenže ty svých chováním ohrožuješ vše, co jsem vybudoval."
Hádka plynula v podobném stylu a já měla chuť ty horké hlavy shodit z kopce dolů.

Jídlo jim pomalu docházelo. Táhnout turbínu je kaloricky náročná činnost.
Chcíplotina (docela čerstvá) byla darem z nebes.
Beránek byl obětí nešťastné náhody. Zvrácená hlava, zlomený vaz
„Sval to dolů,“ ukázala Liška k potoku a začala sbírat suchý ovčí trus. Palivo jako palivo. Bude dlabanec.
A byl.
„Dobrej beran,“ pochvaloval si Vran.
„Skopec,“ podotkla Liška.
„Co je skopec?“
„To je... to je... vůl od berana.“
„Aha. No, dobrej vůl.“
„Sám jsi vůl.“
„To teda nejsem!“
V noci ani nepršelo a ráno se čerství vydali na další pochod.
Asi po hodině se Vran zastavil.
„Já vůl!“
Turbínu nechal na místě chcíplého skopce.

Země obíhá kolem Slunce, ale z ní to vidíte jinak. Vesmír se promítá na kouli, uprostřed které jste. Koule má póly (severní je Polárka) a rovník - na něm jsou souhvězdí Zvířetníku.
Slunce obíhá kolem Země po dráze nazývané ekliptika. Je proti vesmírnému rovníku skloněná a protíná ho ve dvou bodech - jarním a podzimním.
Jarní bod prý nastává, když Slunce vstoupí do souhvězdí Skopce. Pěkné, symbolické znamení. Jenomže... tohle platilo naposledy třináct set let před Kristem. Mezitím se průsečík posunul do souhvězdí Ryb.
Sluníčko se Zemí se dodnes hádají, kdo je na vině: jestli Slunce stáčející ekliptiku, anebo Země naklánějící osu...