DMD č. 1. pro 1. 4. 2020. Téma: Zachovejte paniku

Létání má nakonec vždycky jen jeden cíl, pomyslel si Jonathan, vybíraje ostrou zatáčku, a tím je přiblížení se dokonalosti. Jen v dokonalé rychlosti může racek naplnit to, pro co byl stvořen.
Přitáhl křídla k tělu a prudce se řítil k zemi.

Hejno neviděl už měsíce, ale čas v tom světě slunce a nekonečného moře ztrácel smysl. Přál bych jim, aby to viděli, pomyslel si s lítostí. Ale dokud se tak zoufale drží svého pachtění za potravou, paniky a strachu z odlišnosti, zůstávají slepí. Teprve až opustí ten starý svět, oněmí úžasem. A pak volní a svobodní společně vzlétneme k nebesům.

A jsem tady zas, chyběla jsem vám? Jako vždy jsem ultra super přátelská, sluší mi to a jsem plná optimismu. Dneska přišel soused, že co si to představuju, dvacet psů v garsonce, tak jsem na něj nechala spadnout kovadlinu. Pak jsem spálila oblečení šéfové, protože BATIKA, proboha, od toho jsou kámošky, ne? Ani mi nepoděkovala, fakt strašná. Na ulici mi puberťák řekl, že bych se mohla usmát, tak jsem mu zlomila čelist. Věřili byste tomu, že se mi někteří lidi vyhýbají? Že prej JÁ jsem ta špatná! Přitom jsem miláček! Každej vám řekne, že není druhá taková jako Harley Quinn.

Čelo mám celé opocené.

"Sakra! V tom se vůbec nedá dýchat!" rozčiluji se.
Na obličeji mám plynovou masku, a tím jak rychle dýchám, mlžím si svůj rozhled.

Ten můj rozhled je jako pohled do budoucnosti. Nic nevidím.

Spánky mi hrůzou tepou a cítím, jak se ve mě vaří krev. Rukou se natahuji do prostoru, když v tom se dotknu něčího ramene.

"Co děláš?" ozve se. Já jen slyším huhlavý hlas a po tom dotyčném sahám ještě více.
"Tak jsi normální, člověče?" zakřičí, ale já opět slyším jen huhlání.

"Promiňte, příteli. Zachovejte paniku." zahuhlám pod zamlženou maskou.

Fakt nejsem normální.

Bum!

"No to je výborný!" Sochorová rozmrzele mrskne vyždímanou spodničkou do lavóru. "No to je výborný! Nestačí, že dragouny vodveleli! Nestačí, že naše vlastní muský povolali. Teď tu budou eště stavět vojenskej špitál!"

"Ale tetičko," špitne Mínka, "co je špatného na lazaretu?"

"Jédinej světe," spráskne ruce vdova, "neni to zřejmý? Natáhnou sem všechny choroby z celýho širýho světa! Mor a choleru, tyfus, platfus!"

Mínka vyleje špinavou vodu do kanálku a zamyšleně pozoruje tvořící se vír. "Prý to bude největší špitál v celé říši. Dřevěné město."

"Zrovinka o tom celou dobu mluvim. Všichni tu pochcípáme, dej na má slova."

Kanálek souhlasně zachrochtá.

Zachovejte paniku
O nic přece nejde
Že stýská se vám
No a co

Virus to nezajímá
A vládu už vůbec ne
Slova plynou voda teče
No a co

Zachovejte paniku
Vždyť jde jen o život
To nic není
Jde jen o život

Vaše plány sny
Koho by teď zajímaly
Vaše plány sny
Touha objetí

Svět se změnil
Ztratil poezii touhu
Svět se změnil
Ztratil se v hořkosti

Zachovejte paniku
Kdo o ta slova stojí
Zachovejte paniku
Vy unavení v boji

Jiní jsou na tom hůř
Vyčerpaní první linií
Blízké už ani nevidí
Ne že Vy byste se vídali

Bude líp

„Sakra, snažte se! Musíte vypadat přesvědčivě!" režisér je rudý vzteky.
„Proč nemůžeme zkrátka počkat, až k nám ten vir s korunou dojde sám?" všichni účinkující jsou zmoženi vedrem a oddychují jako po maratonu.
„Nemůžeme, ministerstvo Havaje chce jít s dobou, proto se musíte snažit zachovat paniku a ne se válet pod palmou!"
„Stejně mi to nedává smysl, být vámi, tak se na to vykašlu!"
„To já přeci nemůžu, mám točit pro Velké zprávy a vůbec jdeme dál natáčet, scéna první: panický útěk."
Účinkující se shluknou do kroužku, po chvíli jeden z nich řekne:
„Rejžo, my ti na to kašlem, čau."

Dobrý den, moji milí studenti. Rád vás opět vidím ve svých sbírkách. Zejména, když se blíží školní kolo biologické olympiády. Myslím tedy, že bych dnes mohl využít vaší tak příhodně objevené touhy po poznání a požádat vás o pomoc v oddělení rostlin, co říkáte?
Ano, opravdu nepochybuji o tom, jaké jsou vaše skutečné znalosti botaniky. Přesto můžete v klidu zachovat paniku. Vratička heřmánkolistá, Botrychium matricariifolium, se v poznávací části jistě neobjeví. Domnívám se, že zde nebude žádná kapradina.
Tato nenápadná rostlinka z čeledi hadilkovité, kterou vidíte na této fotografii, na první pohled jako kapradina nevypadá. Roste převážně v příhraničních horách.

It is a calm afternoon, a calm neighbourhood, a calm me. I close my eyes, bathing in the sun on my balcony. My feet hold me in my realm; my breath gives me the wings to fly high; my soul dances with the sound of birds, whatever form, alive or metal, singing overhead. Only my heart plays the role of a Gemini perfectly; each beat reaching in a different direction. It leaps with joy, it sighs with melancholy.
The past - the future. Breathe in - breathe out. Keep calm - and panic!
Then a cat purrs.
Keep the present.
Excitement.
Of now.

Pořád nepanikaříte? Když se zahloubám do zákonů, panikařím raz dva.
Natož když se jinde lidé dočtou tohoto:

Chester: Walesané mohou být zastřeleni lukem a šípem, pokud se vše odehraje v rámci městských hradeb a po půlnoci.

Švýcarsko: Je protizákonné vyrábět, skladovat a prodávat absint, jeho konzumace je však zcela legální. (Chápete to?)

Florida: Ženy v domácnosti nesmí rozbít více než tři kusy nádobí denně. (WTF?)

Charleston: Požární sbor má oprávnění vyhodit do povětří kteroukoliv budovu. (Fakt výborný...)

Tennessee: K rybolovu nesmí být používáno lano.

Francie: Je protizákonné parkovat či přistávat s létajícím talířem ve vinohradech v celé Francii. (Tomu rozumím!)

Věta „pro tuhle práci by zabíjely miliony holek“ jí měla napovědět. Ale jak těžké může být dělat asistentku? V časopise o módě?
Po pár týdnech zjistila, že je tlustá a nemá žádný vkus, že běhání po pochůzkách na povinných podpatcích funguje stejně dobře jako posilovna a spánek se přeceňuje. Že neschopnost se trestá smrtí (jeden Mirandin pohled k zabití stačí), ale za schopnost se taky ničeho nedočkáte. Po několika probrečených nocích si řekla, že to nevzdá – paličatost zvítězila nad pudem sebezáchovy.
Práce ji začala bavit. Panika ustupovala s každým dalším dnem. A pak se na ni Miranda usmála. A doprdele.