Havajské problémy

Kawika se probudil do krásného a slunečného dne, byla neděle. Všechno bylo ale jiné než o normálních nedělích, obyčejně ho hned po probuzení zašimrala v nose vůně koření a čerstvého pečiva. Po otevření uší uslyšel hluk, to jak prodávající vyřvávali, aby si všichni kupovali právě jejich zboží. Nebo ho přišla probudit nedočkavá spěchající matka, které šlo o to, sehnat nejhezčí látku.

Tentokrát ale nic, žádné „Kůůůůpte si méloooouny." ani „Čéérstvá zééleniná."
Prostě totální ticho, velice se podivil, vždyť bydlí na nejhlavnějším náměstí, v horním patře nejvyššího domu.

Pak otevřel oči...
Ležel na seně, vždyť včera odjel k tetě na venkov...

Na Havaji se pořád něco děje, lidského, různé soutěže v běhu, veslice národní
památeční nebo jen zpívání pro lidi z domovů pro důchodce. Ale stejně to zvířátkům
malým i velkým přijde krásné, proto tam mají v domech občas nadbytek jedovatých hadů
či roztomilých pavoučků.

Zvířata se k nim stěhují jen z jednoho důvodu,
lidé dělají veselí a oni můžou z koutu přihlížet a radovat se taky. Kdyby si
zvířata mohla udělat taky takové veselí, bydlela by v lese, ale nejde to. Copak by
se slušelo, kdyby se soutěžící navzájem pojídali??? To by pak zůstalo jeden druh
nejposlednější z posledních, člověk...

Kawika se probudil do krásného a slunečného dne, byla neděle. Všechno bylo ale jiné než o normálních nedělích, obyčejně ho hned po probuzení zašimrala v nose vůně koření a čerstvého pečiva. Po otevření uší uslyšel hluk, to jak prodávající vyřvávali, aby si všichni kupovali právě jejich zboží. Nebo ho přišla probudit nedočkavá spěchající matka, které šlo o to, sehnat nejhezčí látku.

Tentokrát ale nic, žádné „Kůůůůpte si méloooouny." ani „Čéérstvá zééleniná."
Prostě totální ticho, velice se podivil, vždyť bydlí na nejhlavnějším náměstí, v horním patře nejvyššího domu.

Pak otevřel oči...
Ležel na seně, vždyť včera odjel k tetě na venkov...

Milý deníčku,
sobec, sobec, co to má znamenat, to slovo znám moc dobře, je to mé druhé jméno.
Dali mi ho ve škole, hned druhý den, přesně si pamatuji, jak jsem potřeboval
vyzkoušet nové nevypratelné barvičky, nemohl jsem najít papír, tak jsem holt zkoušel
na bílé sváteční sukni Melly. Hodně ječela, myslím, že nadšením, kdo by nechtěl být
poctěn mou dobrosrdečností. Jsem si na sto procent jistý, že ta sukně byla s tím i
hezčí, ale Melly se nedala přemluvit...

Od té doby mi tak říkají, někdy ostatní také poctím.

Mně ale má přezdívka nevadí, vykládám si ji jako Krasavec.

„Milé děti, dnes se budeme učit o podsvětí, ano???"
Paní učitelka se na to velice těší...
„ANO!" zahřmí třídou.
Po uklidnění žáků začne vypravovat:
„Vědci se pokoušeli zjistit proč se Havajané dožijí nejvyššího věku. Když
jednou ostatní vědci uviděli, že nejstarší přítel půjde brzo svou cestou, rozhodli se udělat pokus. V osudný den, mu do duše operovali kamerku. Pak pustili a žasli...
Duše nebožtíka nejdřív musela projít (prolétnout) kolem osmihlavého Žeryka, pak se brouzdat smrdutým kanálem až k soše Hurvínka a tam se modlit. Kdo se nemodlil, dostal holí, nakonec si povinně zaplavali ve volánkových tangách a udělali společné FOTO..."

Slunce začalo hořet, pomalu padalo do moře a všichni Havajané spěchali domů, aby
stihli nastartovat elektřinu. Nikdo se na noc netěšil, všichni věděli, že se stejně
nevyspí. Od té doby, co připlula velká obchodní loď a přivezla kance, kteří jim
uprchli, je to každou noc stejné.

Přesně v 22:00, se vždy prasáci sejdou, pustí hudbu a trsají až do rána. Mnoho
odvážných jedinců se pokoušelo jim sebrat repro bedny a počítač, ale bez úspěchu.
Ten kdo se o to pokusil, se stal tanečníkem...

Možná se to dnes obrátí, šel jim domluvit prezident a to je pěkný vepřík i tak...

Nejdražší deníčku,
dnes ani nevím jak se to stalo, požádaly mě o ruku rovnou tři holky: Amana, Keani a
Markéta...
Už dlouho mi to tak připadalo, každý den se na mě culily a chodily za mnou jak
pejsci.
Docela je chápu, jsem fešák, mám žluté zuby, chlupaté nohy, dlouhý krk a předkus,
neznám nikoho hezčího.

V námluvách nemám nepořádek:

1, Amana která zpívala: „Nejvíc milovaný Jooooelé, můj drááááááhý."
2, Keani: „Drahouši můj krásný.
3, Markéta: „Véééézmi siiii měěěě, doooobře seee tiiii pooooveeeedeeeee."
Škoda že všechny zpívaly falešně...

Všem jsem odsouhlasil, budou prát, vařit, uklízet, naučí se zpívat a možná mazlit.

Milý deníčku,
dnes by mi to ve škole přišlo poprvé trochu zábavné, jen kdyby to nezkazila
učitelka. Ode dneška vím, čím budu, hledačem pejsků, co zakopaly škodolibé
výtvarkářky.
Přišel jsem do školy a podíval se na rozvrh dne, bylo zvláštní, vidět pod průsvitným
papírem přeškrtaná slova, místo nich tam byl nápis: CELODENNÍ VÝTVARNÁ VÝCHOVA...
Odšoural jsem se do třídy.

„Dětičky, dnes nakreslete obrázek na téma: Kde je zakopaný pes."
Všichni vytáhly barvy. Mně v takové krizové situaci ani
nenapadlo malovat, vyšel jsem ven pejska najít a vykopat...
„Joele, to byl jen slovní obrat!!!" učitelka vykoukla z okna.

Nevěřil jsem jí.

Ginny běhá hystericky po pokoji, za hodinu začíná maturitní maškarní ples a ona si ještě nevymyslela masku. Na maškarním byla naposledy v pěti, na konci školky a to šla samozřejmě za vílu.
Rychle si čte zprávy na whatsappu, projíždí hromadnou konverzaci, ale nic, nikdo nepsal. Věděli to už dlouho, ale ona na to zapomněla, včera v noci jim to napsala učitelka, no prostě málo času.
Do pokoje vstoupí její tříletá sestra Melisa a podá jí tašku...
„Sestšičko, já pjo tebe mám pšekvapeníško, na tvůj maškaní pjes, ňa."

Dlouhé modré šaty a paruka s korunkou...
„Ach ne, ale nemám na vybranou."

Pršelo, bouřka sílila a v havajských chatrčích z hlíny a samozřejmě bez okenic,
nebylo žádné teplo, většina občanů se krčilo pod nejtlustšími přikrývkami. Většina
neznamená všichni, v ulicích hlavního města si vesele vykračoval kluk. zpíval Ódu na
radost a očividně se mu počasí líbilo, občas skočil do nějaké kaluže, až to
stříkalo. Nakopával kamínky a nevadilo mu ani, že na sobě měl jen šortky s tílkem.
Za malou chvíli utichl, ozvalo se bouchnutí blesku, všichni občané zatajili dech...

Pak ho uviděli, skláněl se nad velkou kočkou, která připomínala balon a mumlal:
„Neboj, vezmu tě domů ke kamnům, porodíš v teple."