Strážci

Uprostřed ulice chcal další zpropadený pěšák ve sluneční zbroji.

Nebylo to od něj moc nóbl… napadlo mě.

„Co na něj tak čumíš - hej! Jestli si chceš užít, musíš vedle!“ odlepil se ode zdi druhý s ruměnými tvářičkami. Jednou rukou si zavazoval šňůrku u podvlíkaček, zatímco druhá mi korbelem pokynula k nevěstinci.

Ani od něj to nebylo nóbl...

„Neznám tě odněkud –“ změřil si mě.

To už jsem byl v pohybu...

...směr postranní ulička. 

Musel jsem proběhnout kolem kurtizány — když můj zrak nešťastně zahalil její fialový navoněný šátek.

Fuj, opium! otřásl jsem se.

V tom okamžiku se mi zamotaly hlava i instinkty.