Velikonoce

„Vy jste docela tradiční křesťani, že?“

„Dá se to tak říct, já jsem doma s dětma, starám se o domácnost, každou neděli chodíme do kostela...“

„Jak taková křesťanská rodina slaví Velikonoce? To bude asi hodně náboženské, přece Ježíš vstal z mrtvých a tak.“

„Popravdě... ne tak docela.“

Zombifikaci proroka nahradil velký ušatý zajda, co po domě a po zahradě schovává čokoládová vejce. Jak je možné, že zrovna chundelatý zajíc snáší vejce a ještě ke všemu čokoládová? To je ten pravý boží zázrak.

„A co u vás? Jak slaví Velikonoce takoví ateisti?“

„Bijeme holky a chceme za to barvená slepičí vejce.“

Povídám jak vejce vejci,
nechme toho, milý strejci.
Zanechme těch věčných vád,
o kvalitu čokolád.
Včera v telce šla reportáž a já dospěl k poznání,
nastává čas Velikonoc, brzy budem sežráni.
Pějme ódy stvořiteli, vynech projev útočný,
poděkujme za svůj původ nevzejitý od kvočny.
Místro stroje vyplknout nás mohla řiťka ptačí,
to ti, doufám, jako důvod ke smíření stačí.
Slepičí maj aspoň vizi, že z nich bude kuře,
ta ostatní jsou důkazem, že může být hůře.
Kdybys ještě pochyboval, dám ti příklad vejce,
které celý život tráví v šourku Billa Gejtse.
Radši ať mě zblajzne hmyz,
než mít věčný kulohryz.

Povídám jak vejce vejci,
nechme toho, milý strejci.
Zanechme těch věčných vád,
o kvalitu čokolád.
Včera v telce šla reportáž a já dospěl k poznání,
nastává čas Velikonoc, brzy budem sežráni.
Pějme ódy stvořiteli, vynech projev útočný,
poděkujme za svůj původ nevzejitý od kvočny.
Místro stroje vyplknout nás mohla řiťka ptačí,
to ti, doufám, jako důvod ke smíření stačí.
Slepičí maj aspoň vizi, že z nich bude kuře,
ta ostatní jsou důkazem, že může být hůře.
Kdybys ještě pochyboval, dám ti příklad vejce,
které celý život tráví v šourku Billa Gejtse.
Radši ať mě zblajzne hmyz,
než mít věčný kulohryz.

Prestiž klesá, cena stoupá rok od roku výše
ve skořápce těsných šatů se jen těžko dýše.
Osamělým duším ráda společnicí budu,
davy mužů po mě šílí, snad chtěj zahnat nudu.
Srdcem dáma, vzorem dítě,
jednou za rok potěší tě.
Zmaluju se, budu kráska,
poznáš jak chutná má láska.
A ty směšnou poezií říkáš si o moji duši,
ženským z toho rudnou zadky, tobě nos a obě uši.
Zmalovaná konkubína, pod makeupem tvrdá slupka,
bílé maso, zžloutlé srdce,
jen skořápek zbude kupka.
Vejce bylo dřív než člověk,
hoď vejcem, kdož pohrdáš!
Sešlem na tě salmonelu,
skloň se, lide, svět je náš!!!