Poezim č. 9 pro 19. 11. 2025. Téma: Akrostich

Přichází na řadu báseň, která je trochu tajenka, kdy musíte věnovat pozornost prvním písmenům, případně slovům každého řádku, jejichž sloupec dá dohromady sdělení – slovo, jméno, klidně i celou větu.

Váš úkol tedy zní: Napište báseň, v níž počáteční písmena veršů tvoří slovo, jméno nebo sdělení.

Můžete rýmovat jako François Villon, nebo psát volným veršem jako Ivan Jirous.

Báseň každopádně vyžaduje poněkud odlišný přístup: Nejprve zvolíte klíčové slovo a přizpůsobujete mu text.

Akrostich zveřejněte do neděle 23. 11.

Závěr „Balady o tlusté Margot“ od Françoise Villona v překladu Otokara Fishera, který se pomocí záměny J a I vypořádal s nástrahami převodu mezi originálem a češtinou:

Vše vystaráno! Nebojím se psot!
Jsme stejné ráže. Dvojice jsme slot.
Lehká a pasák. Špinavý jsme rod.
Lne rovný k rovné. Jako u těch vran.
Och, tahle špína! Špína je nám vhod.
Nás život vypliv. Plijem na život
zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.

Ze sbírky Akrostichy Ivana Jirouse:

Irisů náruč narcisů ve
Větru jenž z ohniště vůni rozhání
Akátů shořelých
Nikde nikdo krajina prázdná
Au!

Zběsilosti typu akroteleuton, ve kterém první písmena veršů odshora dolů a poslední písmena veršů odspoda nahoru tvoří totéž slovo, po vás nežádáme, ale připojujeme báseň „Míč“ od Richard Weinera jako ukázku toho, jak moc se s akrostichy a jejich sourozenci mezostichy, telestichy a akroteleuony dá vyhrát (a v tomto případě báseň dokonce dává i smysl):

MEškám tě Františku čepobití dávno už tě shání Slyšíš JE?
ZOstra tedy, honem, polními pěšinaMI
POzor však pozor na tajná andělská tenaTA
TAkovou potutelnou cestou nejlépe naslePO
MIlost totiž nedbá vnadidel ale dělej brZO
JEstli se Františku budeme před slepotou třást pak dojista zbloudíME
Mezopotamie je zemí mezi proudy
a my zas řekou kterou ráje vroubí
a řeka břehy břehy řeku soudí