Moje články

Máte to?“
„Ano, ale cena se zvýšila.“
„Měli jsme dohodu.“
„Změnila se. Nebylo lehké to získat.“
„Kolik?“
„Ne kolik, ale co.“
„Nerozumím.“
„Rinnegan.“
„Dobrý pokus o vtip, teď vážně.“
„Chceme Rinnegan nebo to zničíme.“
„Zahráváte si.“
„To vy také. My určujeme podmínky, Uchiho. Máme co chcete a vy máte co chceme mi, podřiďte se nebo dáte sbohem své milované.
„Každý kdo mi vyhrožoval špatně dopadnul“
„Vyhrožuje nám“
„Jen dávám dobrou radu.“
„Zabijte ho.“
Křik a smrad spáleného masa naplnily noční mýtinu.
„Neboj se lásko vše je v pořádku, už zakrátko budeme opět spolu. Tvoje tělo už na tebe netrpělivě čeká.“

„Vědí to o nás, podívej jak se na nás dívají. Ty zkoumavé pohledy. Šeptají si, pomlouvají. Říkají, že nejsme normální.“
„Přestaň s tím, Sakuro. Nesmíš se tolik bát. Vykašli se na ně. Závidí nám, co sami nemají.“
„To je co, Ino?“
„Lásku. Hříšnou, divokou, spalující, nespoutanou lásku, kterou může cítit jen žena k ženě.“
„Miláčku nemluv tak nebo…“
„Nebo co králičku?“
„Se rozvášním.“
„To mám ráda. Pojď ke mně, obejmi mě, mazli se se mnou“
„To nejde, dívají se.“
„Ať se jdou vycpat. Jsi jen má a ničí jiná. Líbej mě, tak jako poprvé, ať se dozvědí o našem hříchu.“

„Byly jich stovky. Hemžily se jako krysy. Nedokázal jsem je zastavit. Chtěli jen to jedno. Křičeli to pořád dokola. RÁMEN! RÁMEN! To slovo mi rvalo uši. Myslel jsem si, že se z toho zblázním.“
„Tati klid, uklidni se, už je to dobré.“
„Nic není dobré Ayame snědli všechno, všecičko a vrátí se. Vždycky se vrátí. Jsou nenasytní.“
„Kdo?“
„Narutové, ty obří oranžové nenažrané na rámenu ujíždějící krysy, které mě chtějí dostat do hrobu.“
„Ale Naruto je jenom jeden, že jsi zase nasával saké?“
„Ne když se naklonuje Ayame. Potom začíná peklo.“
„Panebože.“
„Přesně tak.“
„A k tomu všemu nezaplatili účet.“

Vidím je v dálce. Bojím se toho co znamenají. Musím si pospíšit.
Nepřestávají bojovat, věří, že přijde. Musí jinak ho sám vlastnoručně zabiju. Proti nim, nic nezmůžou. Musím se do toho vložit, porušit slib. Technika Pěti Bohů a smrtící moc mých očí nám dají alespoň nějaký čas.
„No tak sensei neumírejte mi tady, ta díra není tak velká. Kurva zastavte to krvácení nebo ho ztratíme!!!
Slzy smáčejí zakrvácenou zem. Jeho křik se nese k nebesům. Se zatnutými zuby a sevřeným srdcem se dívá na trosky vesnice a těla svých přátel. Olověné kruhy dýmu rozplývající se ve vzduchu, oznamují pád Konohy.

„Odpusťte mi otče, protože jsem zhřešil.“
„Co tě trápí, můj synu.“
„Zabil jsem kněze a teď toho lituji.“
„To je velký hřích, synu. Proč jsi udělal něco tak strašného?“
„Neuznal moji víru. Řekl o mě, že jsem hříšník, kacíř, neznaboh.“
„A jakou víru uznáváš, můj synu?“
„Učení Jashinovo. Šířím ho kosou a bodcem.“
Zpovědnici pohltilo hrobové ticho.
„Pročpak jste najednou tak potichu, otče. To jsou vaše zuby, které slyším drkotat. Nebojte se, nebude to tak strašné, jak myslíte. Jen jsem vám zapomněl říct, že neumím časovat.“
„Cože to?“
„To znamená, že teprve zabiju kněze, a hádejte, kdo bude ten šťastlivec.“

Nééééé!!!
Popravili je, všechny je popravili. Mé květinky, moje milované kytišky. Co bez vás bude můj životabudič. Jak teď udělám pampeliškové víno, které mě posiluje, když vaše zlaté hlavičky jsou na kusy a vaše tělíčka skončila zadupaná v zemi.
Nebojte se moji drahouškové, vaše smrt nezůstane nepomstěna. Ten kdo tohle udělal bude trpět, tak moc trpět jako ještě nikdo předtím. Pozná pravý význam bolesti a pak ho naučím, co znamená utrpení.
V ten den vytáhla Ino na křížovou výpravu. Věděla kdo zabíjel neb za sebou zanechali stopy. Poukaz na rámen, psí granule, růžové vlasy. Tihle tři si to pěkně odskáčou.

Změním tenhle svět. Vytvořím dokonalou říši, která tu nikdy předtím nebyla. Říši, ve které přežijí jen nejsilnější a já budu jejich vládce. Pět velkých vesnic zmizí, shoří v plamenech. Zapomene se na ně. Kagové se stanou mými otroky a ti co se mi odmítnou podřídit zabiju.
Žádný svět snů, kde je každý šťastný a je pouhou loutkou. Utopie je přežitek slabých, kteří touží po míru. Já toužím po tyranii. Taková bude má říše. Krutá, ale spravedlivá spolu s mými společníky to dokážu, nejdřív však musím odstranit ty, co mi stojí v cestě. Mé přátele. Jsem Uchiha Sasuke, Bůh nového světa.

„To mě radši zabijte, tohle nikdy neudělám, je to proti přírodě.“
„Je to pro tvoje zdraví, Choji.“
„Sádlo a maso, v obrovském množství to je pro moje zdraví jak dělaný a ne ta zrůdnost, o které se zmiňuješ a ze které jsem málem dostal infarkt.“
„Ten brzo dostaneš. Při své životosprávě k němu nemáš daleko.“
„To máš určitě od doktora, že jo?“
„Konec diskuse, prostě mě poslechneš mladý muži.“
„Neposlechnu!“
„Choji, neodporuj mi a koukej položit to kuře.“
„Nikdy, je to moje kuřátko a je na mojí straně, taky nechce, abych držel dietu.“
„Tak dobře, půjde to tedy po zlém.“

Ach ne, už je tady zas, ten zmenšenej trpaslík.
„Zrcadlo pověz mi kdo je v zemi nejkrásnější.“
„Vy, mocný a silný Tsuchikage, jemuž se nikdo nevyrovná.“
Krásnej to jasně, malej a ošklivej skřet seš, kdybych nebyl zrcadlo už dávno odsud vypadnu než se dívat dennodenně na ten tvůj šerednej ksicht. No jen se na sebe podívej, zaujmi tu svůdnou pózu, taková krása, kluk jako květ, až se mi chce z toho blejt, kdybych měl žaludek. Nos baňatej a rudej, tělíčko seschlého starce nad hrobem, krasavec. Ne počkej co děláš, nech si tu košili. Prosím kohokoli rozbijte mě, tohle nechci vidět!!!

Bojím se toho co cítím. Není to normální. Jsem z toho zmatená.
Když ji vidím srdce se mi rozbuší. Chci se jí dotýkat, hladit, líbat, milovat. Dost! Musím ty představy vyhnat z hlavy, jsou špatné, nenormální, hříšné.
Zajdu za Tsunade, je starší a zkušenější, určitě mi poradí, ale co když ji budu připadat zvrácená. Láská k jiné ženě není normální.
Půjdu za Ino, řeknu jí co k ní cítím. Ano to bude nejlepší. Vyznám se jí ze svých citů, získám tak jistotu jestli mě nenávidí nebo miluje. Je přeci má spřízněná duše, určitě mě bude milovat tak jako já ji.

„Shizune, co to máš za přerostlou krysu?“
„To je Denaturát, maskot kapely.“
„Jaké kapely?“
„Punková nutrie, ste o ní neslyšela, jsou božský. Poprosili mě jestli bych se o Denaturáta nepostarala.“
„Má to souvislost s tvojí vyholenou půlkou hlavy, obarvenou na zeleno zatímco v nose ti visí visací zámek.“
„Trošku. To je nová móda a známka punku.“
„To je co zas?“
„Novej hudební styl ze západu, teďka frčí.“
„To už nikdo neposlouchá dechovky.“
„Ty sou pasé. Poslouchaj to jen geronti nad hrobem.“
„Běž pryč, rychle.“
„Stejně už musím na koncert, páčko Tsuny.“
„Tak geronti nad hrobem, kde mám tu flašku saké.“

„Musíme ten veletrh pořádat?“
„Jsme na řadě, Tsunade.“
„Skvělý.“
„Nebuďte pesimistická, děti se na něj moc těší.“
„Jak nemám být pesimistická. Podívej se na ty účastníky a program. Gaiovy naolejované bicepsy, Ibikiho nové mučící techniky, Saiovy oživlé obrazy, Deaidarovy výbušné sochy, Sasoriho lidské loutky. Hrůza! Cítím ve vzduchu krev dokonce ani ten název tomu nepomáhá. Umění pro umění, to musel vymyslet někdo, kdo byl totálně pod obraz.“
„Je to veletrh pro umělce, proto ten název. Nebojte, všechno proběhne v pořádku.“
„Když si tak optimistická, Shizune, tak si to vem na starost. Já se jdu ožrat, abych se vyhla té ostudě.“

„Kakuzu, podívej napsal jsem divadelní hru.“
„Hmmm pěkný.“
„Prosím, prosím přečti si ji, budeš můj první.“
„Brrr, takhle to už nikdy neříkej. Není nějaká krátká.“
„Jeden list stačí.“
„Víš vůbec co je divadelní hra?“
„Ne.“
„Proč tomu tak říkáš.“
„Je to děsný drama.“
„Dej to sem, než mě z tebe šlehne. Název: Kudla v zádech, proč?“
„Podle tebe. Vzpomínáš na naši první společnou noc jak jsi se mě pokoušel zabít.“
„Vzpomínám, škoda, že to nevyšlo.“
„Proč tam opakuješ devětadevadesátkrát slova PÍCHY PÍCH a pak ÁÁÁÁÁCHCHCHCH.“
„Vnitřní pocity hlavního hrdiny.“
„Máš tři vteřiny.“
„Na co?“
„Na útěk, nebo tu hru zrealizuju.“

„Není cestování úžasné Naruto? Zažiješ při něm dobrodružství, zocelí tě, poznáš nová místa a lidi.“
„Hlavně ženský, viď ty starej prasáku.“
„Říkal jsi něco Naruto?“
„Ne nic.“
„Jasně, tak si pospěš, děsně se loudáš.“
„Tak si zkus ty těžký bágly táhnout sám zvrhlej poustevníku! Vážej snad tunu a já nejsem žádnej tvůj mezek, abych ti nosil věci.“
„Ber to jako součást tréninku.“
„Pěknej trénink. Já se tu dřu, potím se jak vrata vod chlíva, zatímco ty se flákáš!“
„Přestaň remcat a pojď jinak mi v těch smíšených lázních zavřou.“
„Jen počkej, toho budeš litovat, na tyhle lázně do smrti nezapomeneš.“

„Úchyle, zvrhlíku, perverzáku, přísahám, že tě zabiju!!!“
„Hlavně klid Tsunade, nerozčiluj se, vždyť jsem tě jen šmíroval v lázni, to by ti spíš mělo lichotit a ne, abys mě kvůli tomu chtěla zabít.“
„Jak lichotit, ty si mě vočumoval a nahou!!!“
„Stejně nebylo nic k vidění, myslel jsem, že to triko zkresluje, ale ono ne. Opravdu jsi plochá jak prkno.“
„Si mrtvej muž!“
Oči zaplanou touhou zabíjet, vzduchem se mihne mýdlo, které bezchybně zasáhne svůj cíl a oběť se skácí k zemi.
„Tsunade prosím nedělej to, slibuji ti, že už to nikdy neudělám.“
„To máš pravdu, už to nikdy neuděláš.“

„Ořezat, trošičku vytvarovat, zaoblit, ha dokonalý umělecký tvar, teď jen vymyslet, kde to odpálím.“
„Deidaro, pojď sem, hned!“
„Neotravuj mami, zrovna tvořím!“
„Dělej nebo ti zmaluju zadek.“
„Ta ženská mi pije krev, člověk se tu nemůže ani věnovat umění.“
„Říkám to naposled, pojď sem! Stejně nejsi žádný umělec a ty tvé patlaniny nestojí za nic, jen tu překáží! Jsi stejný budižkničemu jako tvůj otec.“
„Nevadí mi, že uráží mě, na to jsem zvyklí, ale nikdo nebude urážet mé umění, nikdo.“
„Už jdu mami, ukážu ti co jsem vyrobil nebo spíše z čeho jsem to vyrobil. Říká se tomu výbušný jíl."

„Dnes bude lekce ve velení, Naruto jsi na řadě.“
„Sensei to nemyslíte vážně, naposledy, když velel tak jsme málem skončili na dně rokle!“
„Neboj Sakuro, to se už nestane dneska mám mapu, věř mi.“
„Jenže toho se právě bojím! Sasuke, řekni něco.“
„Mě z toho vynechte.“
„Tak běžte budu na vás čekat v cíli.“
O chvíli později
„Zatracenej ptáku vrať mi tu mapu, nebo mě Sakura zabije.“
„Děje se něco, Naruto, ne nic.“
„Kudy teď?“
„Rovně týme, věřte veliteli.“
„Vážně, Naruto?“
„Jo určitě, znám mapu nazpaměť.“
„Sakra z toho se nedostanu, jsem mrtvej.“
„Narutóóóóó, jestli se neutopím, tak tě zabiju.“

Je zvláštní být ve tvém těle, lásko. Přeji si, aby to bylo naopak, ale místo toho ses raději pelešil s tou krávou Sakurou, ale já ti odpouštím.
Nevrť se tak, z úplné kontroly těla a mysli neutečeš, i tvůj Sharingan je na to krátký.
Odedneška budeme navždy spolu. Stanu se ti oddanou a věrnou manželkou. Neboj, i pro mě je to poprvé. Nebude bolet, slibuji.
Pojď, konopný provaz se smyčkou už netrpělivě čeká, stane naším prstenem a stolička zpečetí nás svazek.
Miluji tě, že ty mě ne, to nevadí. Důležité je, že budeme spolu. Jedno tělo, jedna duše už navěky.

Jmenuji se Uchiha Itachi a můj život nebyl jednoduchý.
Vyvraždil jsem svůj klan, jen mladšího bratra jsem ušetřil. Stal se ze mě nukenin – odpadlík. Přidal jsem se k Akatsuki – organizaci usilující o mír.
Zemřel jsem na neznámou nemoc, která mě dostihla při boji se Sasukem.
Ani po smrti jsem neměl klid. Oživily mě pomocí Edo Tensei, abych sloužil jako loutka ve válce. Dostal jsem se z toho a společně se Sasukem porazil loutkáře a zbavil zemi armády mrtvých.
Usmířili jsme se a já konečně našel klid, který mi nebyl v životě dopřán.
Tohle je můj život a neživot v kostce.

„Tu smlouvu dodržíte, Tsunade nebo vás přinutím!“
„Seru na smlouvu, nevyvraždím Hyuugi. Na mě nic nemáte jako na Hiruzena.“
„Ale mám.“
„Nevyhrožuj ty zkurvysyne nebo tě roztrhám na kusy.“
„Hoši, přiveďte tu blbou krávu k rozumu.“
Řev, cákance krve, prosby o slitování, rozdrcené lebky.
„Teď si na řadě ty, úředníku.“
„Áááááá ty všivá děvko ukouslas mi prst.“
„Neboj, jen se rozehřívám.“
„Di vode mě, nech mě, nesměj se tak.“
O desítky výkřiků později zbyla jen hrouda neforemného masa.
„Tak to bychom měli Shizune, odnes ty pytle sraček a pošli další delegaci. Uvidíme jestli i oni budou trvat na dodržování smluv.

„Přeji si mít kousek nebe.“
„K čemu ti bude?“
„Nevím.“
„Proč ho teda chceš?“
„Nevidíš jak je překrásné?“
„Vidím jen modrou plochu s bílými cákanci. Nic úžasného.“
„Ty nejsi romantik.“
„Ty snad jo?“
„Ano. Chci mít křídla, dokázat vzlétnout k nebesům, zkoumat nekonečné modravé dálky. Cítit doteky větru, pohlazení po tváři. Přeji si být anděl.“
„Ach ne, už tě zase chytá fantas.“
„Ty necito jeden. To jsou sny. Mé sny, tak mi je laskavě přestaň kazit.“
„Radši pudu.“
„Jen si běž, ignorante, pamatuj si, že jednoho dne mi nebe bude patřit.“
„Jasně ty naivko naivní a ze mě bude Bůh."

Už je tady zas. Ten blázen co si říká Zelená šelma. Nestačí mu, že mi už tak ztrpčuje život, těmi otravnými výzvami, že mě sleduje na každém kroku, dokonce i když jdu na záchod. Je tak otravnej, že to nedokážu popsat. Přesto je to můj přítel, parťák, proto je tak těžké zadržovat slzy.
Vidím jak se usmívá i přes tu bolest. Ví co ho čeká, ale dál za nás bojuje. Nebude v tom sám. Je čas dostát svému titulu.
Sharingan se rozzáří. Tisíc technik, tisíc smrtí.
Zelená šelma a Kopírovací ninja se opět spojí, i když to možná bude naposled.