Moje články

VÝPADEK (prvních 50 dní)

Chester za týden proměnil centrální místnost v ruiny. Teď chlastal u studánky.
„Už tě nikdy nenechám samotného,“ zapřisáhl se Prepper.
Volavka. Přelétla samozřejmě, jakoby jaro trvalo léta. Přináší klid pro lidi.

Prepper cítil naději. Vždyť je to pouze krok zpátky, chybí jedna rovina technologie. Bude obchodovat, pořád má co nabídnout, KáPéZetky, nože, vařiče. Naučí se sdílet informace.
Vráti se na Tok. Za holuby, pohřbít Facilitátora. Odeslat správu, že je vše v pořádku. Že vojáci jsou připraveni. Že pořádají cvičení pro případ stavu nebezpečí.
Pak zůstane u nich.

Zapečetil bunkr, ani myš do něj nepronikne. Vždy se bude mít kam vrátit.

Nezrozumiteľne som bľabotať. Túžil som si neveriť.
„Zatopilo celú Prahu. Tunely, ošetrovne, ľudí.“ Nerozumeli. Nevedeli si predstaviť.
„Ak roztrhlo všetky priehrady, musím nájsť matku.“ Plnil som krosnu najpotrebnejším. Podľa Bible přežití. Nezabudnúť tomahavk.
„Nenechávejte mě tu, Matěji!“ rozvzlykala sa teta.
„Praha je stratená! Poďte so mnou,“ Bol to nezmysel.
„Jsme na kopci, přežijeme!“ tvárili sa neústupne.
Poznal som ich narýchlo, bez mien. Svobodová, Bartek, Dangovci. Nenarodené dieťa.
„Musím! Postrážte mi knihy. A truhlu s medveďom.“
Viac slov som nemal.

Spustil som bicykel. Bartek mi podal balíček cigariet. „Schovej, budou se hodit!“
Neotočil som sa, musím nájsť nezatopenú cestu na Krumlov.

Žižkov
Pred tsunami nejde utiecť.
Dýchať a bežať. Husitská nedovoľovala pripustiť si, že ide o prelud. Hučala, domy znásobovali nárazy. Mechanika tekutín vytláčala poklopy nefunkčnej kanalizácie.
Muž sa hral s deťmi pri hojdačkách. Bežte sa skryť, kričal som. Dnešok mohol byť návratom k fungovaniu spoločnosti.
„Rebrík,“ bol som doma.

VP Jince
Dunění připomínající přetržení obzoru zmobilizovalo základnu. Následoval ohňostroj signalizačních světlic.
Z hangárů, po kolejích, o kterých Prepper neměl tušení vyrazila mechanická drezína, poháněna šesticí vojáků.
Informace se omezily: Nejvyšší stav ohrožení!
Prepper osaměl. Nepozorované opuštění základny se ještě včera zdálo nemožné.
Vytratil se. V bunkru ho čeká hladové zvíře.

„Nedívej se na město!“
Trup padnutého lietadla trčal zo zhorenej novej Masaryčky.
Všetci ale hľadeli na juh, za Rigráče, k Zlatej kapličke, k Andělu.
Nezastaviteľné monštrum sa hnalo mestom, posúvalo domy, rúcalo ich, vystrkovalo chápadlá. Revalo praskajúcimi múrmi, krivením kovu.
„Kaskáda padla.“
Oblohou sa prehnali svetlice.
Malú Stranu trhali vlny, keď si Florenc podmanilo jazero. Ruiny, autá, či topiacich nešlo rozlíšiť. Krik z plošiny sa preniesol nad mesto.
Magistrála i koľajnice odolávali, Prašná brána sa nenávratne zosunula. Letná predstavovala nepriateľský vlnolam, vracala trosky Prahe.
Pach kalu, bahna a bezmocnosť dosiahla až ku mne.
Rozbehol som sa. Panika vrcholila, zazneli výstrely.

Z terasy, kde hniezdila kaviareň, vykúkali guľometné hlavne. Pamätník bol obohnaný kolovou hradbou. Ostatné drevo ľudia rozobrali.
Zástup sa disciplinovane posúval popri budove, okolo hliadok.
„Poprvé?“ Počítače nahradila vojenská pamäť.
„Dodržujte pravidla!“ stroho a stručne.
Ľudia hovorili. O prekliatí Prahy, nutnosti ju opustiť, veď Temelín neexplodoval, elektrina existuje. O komunitných spoločenstvách. O útokoch na Vítkov, zabitých a hromadnom pálení mŕtvol. Využití dreva. O prameňoch a nedostatku pitnej vody.
Bronzový kôň i Žižka bol maskáčový. Z toho sa už Bartek smial.
Reči prerušila guľometná dávka ponad hlavu vojvodcu. Krik a blížiaci sa hukot.
„Zasraní nováčci!“
Dav sa hnal k okraju plošiny.

Všetci v dome zápasili s jarnou chrípkou. Dnes prvýkrát na Vítkov vyrazím sám. Bartek ocení oddych
Žižkov za svitania, bez snehu, vyzeral apokalypticky. Medzi rozťahanými odpadkami, časť z nich pochádzala spred večierky, rozmlátenými a obhorenými autami, ktoré mali prežiť mnoho rokov, sa trúsili ľudia. Nezgrupovali sa, udržiavali si odstup. Ponáhľal som sa, dnes šlo o výdaj antibiotík.
Domy za päťdesiat dní prišli o niekoľko rokov. Spustli, obhoreli, rozbili sa. Osireli.
Vtáci zmenu neakceptovali.
U Vystřelenýho oku sa nečapuje, tunelu sa mám vyhnúť, ale na čo ma Bartek nepripravil, bol kopec. Vítkov bol úplne holý, bez stromov, krovia. Bez náznaku drevín.

Ze setkání s plukovníkem byl nadšený. Vyslechli ho, přitakávali.
„Ano, ledy se pohnuly. Víme, co dělat, máme způsoby komunikace. Děkuji survivalistům za připravenost.“
Znali jeho bunkr, aktivity. On si vojáků nikdy nevšimnul.
Na podobný impulz čekal. Najednou bylo teplo, sníh zkapalněl, vojenský tábor zbažinatěl.

Voják, co ho doprovázel, mu nabídl cigaretu. Odmítnul.
„Kdo mě zachránil?“
Muž pokrčil rameny.

Do obvazovny se Prepper už nevrátí. Chce pomoct. Přispět k tomuto zázraku.
Taky se dokáže koukat. Nepřehlédnul nákresy parního stroje. Koleje pod sněhem. A taky rozezná rogalo pod plachtou.
Vrátí se po Chestera a nabídne svou pomoc. Třináctka bude jeho šťastné číslo.

Niekto stlačil vypínač. Slnko intenzívne prerazilo mraky, sneh sa topil a odnášať všetko nepekné do neviditeľna.
„Neříkala jsem to?“ teta Svobodová si kýchla a zavrela oči.
Sedeli sme v mojom byte na šiestom a vyhrievali sa pod stropným oknom. Jedli sme chipsy a Bára si hladila brucho.
„Kope! Blíží se to! Doktorka říkala tři týdny. Tom mně vezme na Vítkov.“
Mama. Nepripúšťal som si, že by moja nebola v Krumlove v bezpečí.
Dostal som šialený nápad. Opadne sneh, vezmem bicykel a vyrazím za ňou.
„Matěji, vlastně jsem ráda, že mé dítě nebude závislé na tabletu.“
Zo strechy žuchol kus ľadu.

V táborech obehnaných ostnatým drátem, kde hlídkují lidé se zbraněmi, se neočekává záchrana. Když padne řád, ztratí se všechny životní jistoty, aktivují se kriminální a asociální živly. Svět se fragmentuje na izolované uzemní celky spravované lokálními vůdci.
Bez elektrické energie se přeruší zásobovaní teplem, vodou, zredukují se možnosti opatření potravin. Roztříští se zdravotní péče, nastoupí epidemie. Organizované složky státní moci se rozpadnou.
Zdivočelé smečky psů budou schopny roztrhat člověka.

„Chestere!“ Prepper se snažil vykřiknout. Ležel v posteli s mříží. Tvář pálila, v doškrábané ruce jehla s infuzí.
„Pokojně,“ podržela mu rameno žena v přešívaném bílém kabátě, „nechceme tu zlou krev.“

Nejsou na žádné straně. Uvědomují si své povinností. Plní úkoly, které rozhodují o přežití. Ovládají zbraně proti vnějšímu napadení.

Bota, která do něj strčila, byla černá. Tělo bylo jeho, ale bolest se nedostavila.
„Žiješ?“ hlas prošel maskou, větrem, dorazil pod kuklu.
Prepper se snažil zareagovat, nadzvedl hůlku a náhodný prst.
Silná paže ho protočila. Zaznamenal bílý přízrak. Vichr se mu zabodl do očí.
„Vyškrábej se na nohy, nebo tě tu nechám.“

Mezi břízami zanechávali hlubokou stopu. Takto začínají konce hrdinů. Opouštějí příběh.

K tomu ještě nedospěli.
„Budu vojákem statečným a ukázněným, budu dodržovat předpisy. Jsem připraven nasadit i svůj život.“

„Odteraz ste nesmrteľní!“
Vo veľkom kufri je plyšový medveď, v ňom tiger, v tigrovi zajac, ktorý skrýva kačku. V kačke je kindervajce. A vo vajci ihla, na ktorú deti dýchli.

Dvořákovci vzali deti a odišli.
Dali sme im jednu vzduchovku a od Danga dostali celú krabicu čokolád.
„Tchýně má dům u Hradce. Vojáci se tam přesouvají. Musíme to stihnout, než roztaje sníh.“ Robert sa podriadil Linde.
Eliška v lyžiarskej kombinéze sa mi vrhla okolo krku, keď som im skladal rebrík. „Nesmrtelní!“
Mali pripravené skialpy, ktoré používali prvýkrát. Deti si pripol Robert do Chariota.

Kufor s medveďom som ukryl pod strechou.

Paní Svobodová ochorela.
„Matěji, netrapte se. To přichází vždy s jarem.“
Nič tomu nenasvedčovalo. Sneh na ulici sa netopil, pripomínal čierny udupaný nános škvary. Teplota sa mesiac konštantne držala tri stupne pod nulou.
Pred našim vchodom sa vŕšili vrecia s odpadom. Po prvé poschodie. Susedská odmena za večierku. Hmyz ani krysy nás ešte neobjavili. Zápach áno.
Zato telá útočníkov zmizli už prvú noc. Nechcel som si predstavovať, kto si dáva tú námahu, a čo s mŕtvolami robí.
Čakanie na odvetu vyčerpávalo. Ak som nebol na stráži, objavovali sme s deťmi poklady v bytoch neprítomných susedov.
Dvořák od vojakov priniesol lieky.

„Facilitátor umřel. Přebírám agendu. Vyrážím ke třináctce. Prepper.“
Snažil se vyhodit holuba do větru. Nevzlétl. Příště. Lístek na nožičce zůstane.
Měl by zatopit v pícce, uložit facilitátora k ledu, vydržet, až Tok přestane zuřit. Jenže Prepper slyšel: We don't need no education.
Konal roboticky. Zachrání svět s Jineckou třináctkou. Zateplil se a vyrazil.

Udeří ho vichr, silněji než holuba, vezme dech.
Pouští se dopadovou plochou, kolem pozorovatelny, vřesoviště je zasypané. Propadá se, mrzne.
Slyší dupot větru, stovek vzdušných nohou, překopávají ho přes ohradu. Pronásledují posádkovým cvičištěm, k střelnici. Po desítce kilometrů klesá do sněhu.
Udělal strašnou botu. Pravděpodobně ji vidí.

T: Patnáct pošťáků dorazilo. Komunikaci zvládneme.
F: Holubník je naplněn. Věděl jsi to!
T: Když Orel a Medvěd konspirují, sleduj Draka. Ale temno nikdo nečekal.
F: Bez matrixu jsme odříznutý, bez dat, nedokážeme situaci kontrolovat.
T: Všichni jsou na tom stejně. EMP byl gigantický.
F: Obroda jsou šílenci. Nevěří v Boha, pouze apokalypsu. Vyrazí k Temelínu!
T: Jádra jsou v bezpečí. Kotelník vše kontroluje. Problém je Praha. Snad zachovají hierarchii.
F: Necítím se dobře. Elektromyografie mého těla selhává. Čeká nás to všechny.
T: Vytrvej. Kontaktuj dělostřeleckou 13. Mají pokyny k pohnutí ledů.
T: Když bude nejhůř, vrať se k prameni.

„Armáda ČR…“ vojak zakričal a z ulice mu odpovedali dva výstrely.
Oheň sme uhasili, ale len na dlážke.
„Ty budeš po mně střílet takovým fosilem?“
Vystrelil rýchlu dávku.

Kým doktorka na vojakov kričala, s Bartekom sme zliezli na ulicu. Poslali nás.
„Chtěli pouze trochu jídla z vaší zasraný večerky!“ zaznelo z baráku oproti. Nikoho sme nezahliadli.
V snehu ležali dvaja muži. Boli otlačený hlboko v snehu, zanechali v ňom stopu, farbili ho a my sme tušili, o koho ide. Žižkov forever.
Môj útočný tomahavk sa rozhodol ku mne vrátiť. Bartek si vzal dve vzduchovky.
Telá sme prehľadali a nechali skamenieť.

Mesto nebolo vyľudnené.
Snehom sa brodil polonahý vychudnutý muž. Vykrikoval: „Šukejte! Vemte si mě!“
Jeden z vojakov na neho zamieril. „Ty nejsi svobodný, tebe si vzal toluen!“
Prišli dvaja s doktorkou. Veľkí, sympatickí. Zvedaví.
Stáli sme na chodbe.
„V objektu fungovala večerka?“ díval sa na Toma, Dangovho syna.
„Vyplienili ju prvý deň. Zvyšok zatopili splašky. Chcete skontrolovať?“ Dohodnutú zaručenú pravdu som prezentoval ja. Na Dangovi by ju poznali.

„Máme rýži a vodu!“ neodpustil si Tom.
„Chceš se prodat, ženichu?“
Tom prostredníkom ukázal na sošku žltej hajlujúcej mačky.
„Klid, zůstaneme hodni. Přišli jsme ti zachránit nevěstu.“
Z ulice přilétla hořící lahev.

Chata Carvánka Preppera nevítala. Vypáčil dveře.
Předsíň páchla zatuchlým vzduchem a holuby. Křídly pleskali vedle.
U okna ležel muž. Polonahý a namodralý. Srali na něj.
Prepperova první mrtvola. Páchla. Doufal, že se nepohne. Facilitátora chtěl poznat jinak.

Po zemi bylo rozsypané zrní. Na lavici tři otevřené klece s jmény. Trapperovo znal.
Holubi. Existuje způsob dálkové komunikace!
Na stole ležel lístek, moták: Když bude nejhůř… Souřadnice Trapperova sídla. Šumava.

Facilitátor taky zanechal list. Mnohému Prepper nerozuměl.

„…Elektromyografie… Galvany… Naše těla jsou pouze záškuby… Bez elektrické energie fungujeme po konečnou mez… Už nás chrání pouze bezmezní Bůh…“

Roztokaný vítr udeřil. Holubi zmlkli.

„Žebřík!“
Bartek sa výprav nebál. Náš fortifikačný systém sme vylepšili.
„Armáda je na Vítkově! Opevnili se, ale pomáhají lidem.“
Vytáhl konzervy, deku.
„Nepotřebujeme,“ namietal Dang.
Bartek ho ignoroval: „Ty koleje od sání a kopyta na Ohradě. Mělo mi dojít, že je to manipulační jízda!“
„Zbaví nás těch pobudů?“ dúfala Linda.
„Těžko. Vždyť nic neudělali. Nápisy jsou všude. Ale velitel přislíbil, že pošle doktora. Podívat se na budoucí matku!“ Bartek ma prekvapil.
„Vedia, čo sa stalo?“
„Pouze dohady. Výpadek zasáhl celou Evropu. Možná Kyberútok. Vyřadil elektrárny. Baterky i zasrané zapalovače! Slováci prý už válčí! Promiňte.“
Někdo zavzlykal.
„Pepépéčko, prezident, zorganizuje záchranu!

Nesledovali nás.
Ale opatrenia treba. Vchod do večierky prekryť odpadom. Zatĺcť spodné okná. Celý Dangov sklad odniesť do podkrovného bytu. Tam udržíme potraviny v chlade.
Pomáhali všetci. Aj malí. Ondřej s Ellou. Bolí ma každý sval.

„Pani Svobodová, svokrine jazyky nám pomrzli!“
„Nedobré znamení. Sansevieria léčí nemocné budovy. Když umře ona, skoná i dům.“
Dvořákovci sa hádali stále častejšie. Robert netušil, ako získať informácie o svokre. Lindu som chápal, tiež som sa o matku bál.

V noci sa ozývala streľba, Ella celú noc preplakala, Dangova nevesta dostala bolesti. Na kontrakcie bolo priskoro.
Vroubel opäť zmizol. Zostal len nápis: Sledujeme vás.

Být připravený nestačí. Socializace mu chyběla.
Prepper býval na internetu závislý. Bible přežití, socky, reklama. Survival hry. Pořád zkoušel, jestli náhodou.

„Je to zkouška!“ hodil Chesterovi míček. „Vyrazím na Tok. K lovecké chatě!“
Na nové Carvánce žije Facilitátor. Nikdy se nesetkali, ale před Trapperem ho zasvěcoval právě on.

Venku by se psovi nelíbilo. Za Houpákem zaútočil ostrý vítr. V supportu s mlhou.
Stačí se držet stromů, nesklouznout na dopadovou plochu. Kompas nefunguje, magnetický pól byl odstraněn.
Toto je ovšem Prepperův región. Kousek za křížem zahnout na zelenou.

Tok nemá vrchol, je to rozstřílená stolová hora, která je připravena se mstít.

Bartekova firma bola vyrabovaná. Predbehli nás, zbrane nebudú.
„Se pobleju!“ Bartek hodil sieťku cibule na stôl. „Mohl být guláš. Deset kilo zdechliny je vyhnalo. Chcete si čichnout?“
Oviazal si tvár a vrátil sa do kuchynky vziať, čo nepáchlo.

Šli sme okľukou cez Židovské pece.
„Stůjte!“ Zjavili sa dvanásti. Pred týždňom, než zmizlo dvesto rokov výdobytkov, by možno hrali hokejbal.
„Rabujete? Ukažte!“
Ľudia len nemrznú v bytoch a nečakajú na zázrak.
Vzali nám batohy. „Tu sekeru si vezmu taky!“
Taktický tomahavk ma neochránil.
„Abyste neřekli, jezte. Pak zmizte.“
Museli sme zožrať veľké cibule. Rehotali sa, že reveme.
Mesto získava nové vrstvy.

„Roberte, buďte opatrní!“ Dvořáková kričala za mužom do vetra.
Bartekov nápad. Šli sme traja. S provizórnymi snežnicami. Ozbrojení, ale nepripravení. „Musíme poznat okolí, získat informace.“
Niekto tri bloky od nás nastriekal: Cмерть тyт.
„V práci mám zbraně,“ priznal Bartek. Vlastnil SBS.

Ohrada bola mŕtva. Tesco vyhorené. Obliehali ho ľudské telá. Nepripúšťali sme si to. Boli pod snehom.
Cez križovatku sa tiahla barikáda z áut. Žižkov nebol mierumilovný.
U Lidlu vyrástla vraková hradba. Obsadili ho. Podmanili. Znel ožranský spev.
„Serme na to!“
Za záclonou vykuklo dievča. Smutne sa usmialo. Niekto ho strhol späť. Do smrti budem dúfať, že ho znovu uvidím.

„Vroubel zmizel!“ Dvořák dobehol úplne vyklepaný.
Náš domovník čakal katastrofu. Uchovával stovky fliaš balenej vody a krabice instantných jedál. Neprotestoval, že ich využijeme.
„Ako? Veď je...“
„Dveře pokoje byly otevřeny a nebyl tam!“
„Zombie!“ vydýchol malý Robin. Zovrel som tomahavk. Mám ho u seba od včera.
V noci skupina chlapov zaútočila na Dangovu večierku. Mreže vďaka snehu neprelomili. Isto sa vrátia. Ulica sa plnila stopami po ľuďoch i lyžiach.
„Je před barákem!“ Bartek sa práve vrátil. S Dangovým synom odmontovali vývesku večierky a reklamy. Zabezpečili aj vchod.
„Nebojte, neušel. Vyložil jsem ho. Bude nás strážit. Jen bez těch blbých keců!“

Potáceli se za ohradou, v závějích, Prepper byl připraven. Na cokoliv.
Počítal s blackoutem, se sněžným kataklyzmatem, globálním kyberútokem. Vše nastalo. Pořád je ve hře zombie apokalypsa.
Sledoval je optikou. Jevili pouze známky únavy. Táhli své batohy z civilizace. Bloudili, nebo je něco vyhnalo mimo silnice. Mohl je oslovit, informovat se.
Prozradil by se, požadovali by pomoc.
Nebyli skupinou, které chtěl být součástí. Nebyli psychicky připraveni, neměli dovednosti, musel by sáhnout do svých zásob.
Zůstane skrytý.
Mezi mraky přeblesklo slunce. Úzký paprsek dopadl na skupinku. Osvícení, příslib, že budou zachráněni.
Z východu vylétla světlice. Zpozorněl. Třináctý dělostřelecký sbor Jince žije.

Spoločenstvo sa u Barteka čarovne zbližovalo. Pani Svobodová napiekla palacinky. Pripomínala mi matku. Moja bola snáď v bezpečí. V Krumlove. Na pobyte. Pred víkendom bola nadšená.
Dvořákovci neodišli prázdninovať, lebo čakali na svokru. Snáď ostala u druhej dcéry.
Dangova rodina obývala dva byty. Jeho matka prišla z Vietnamu v 1978. Sľúbili jej civilizovaný život, so záchodom a vodou. Jej vnuk už bol banánové dieťa. Inžinier s bezchybnou češtinou. S manželkou, viacgeneračnou Žižkováčkou, čakali dieťa. Prababička sa ho nedočkala. Umrela v prvej vlne Covidu.
Dang nám sklad večierky dal k dispozícii.

Prízemie začalo páchnuť. Nebol to Vroubel. Kanalizácia prestala byť funkčná.

Smrť je tichý spoločník. Vroubelov byt sme uzavreli. Otvorili okno na dvor. Bartek navrhoval vyložiť domovníka do snehu. Vydržal by nepáchnuť. „Dezoláti smrdí nejvíc!“
Aj sneh je mlčanlivý. Napadalo ho vyše metra. Znemožnil pohyb, prieskum okolia. Stále padal. Zakrýval mesto. Žižkov zostal bez hluku desivý, bez príznakov života či konca sveta. Čaká sa na návrat do veku alfa.
Tretí deň od výpadku. Polihúvame u Barteka na štvrtom. Jedna izba sa lepšie vyhreje. Polovica bytov v dome je prázdna, nevrátili sa.
„Všichni jsou na jarňákách!“ malá Eliška našla uspokojivé vysvetlenie.
Varíme spoločne na plynovom variči. Sme ticho, zakázali sme si konšpirovať.

Jakoby za elektrický výpadek mohl sníh. Nakydalo ho snad metr. Chester se bořil v závějích. Pomoc spíš potřeboval Prepper, než si nasadil lyže.
Les křižovaly čerstvé běžkařské stopy. Nebude to tak zlé.
Na letišti pod Hejlákem stály opuštěné armádní Tatry. Jedna šla lehce otevřít. Nastartovat vůbec.

Chester zakňučel. Odpovědí bylo děsivé zabečení. Prepper složil kuši a zamířil.
Z lesa se vypotácel muflon. S pěnou u tlamy, s ulomeným rohem. Krvácel z lebky, nosu i očí. Kdyby se rozeběhnul…
Šíp s ocelovým hrotem na tuto vzdálenost prorazí i lebku. Hlavně mozek.
Zvíře padlo. Prepper šíp nevytáhnul.
Může jít o komplexnější apokalypsu.

Štvrtkový futbal na kondíciu nestačí. Dvakrát som zvracal. Ale už som doma.
POZE HOTOVOST.
Dang z večierky reagoval rýchlo. Ale už mal zatiahnutú mrežu.
Priložil som čip k dverám. Kurva. Cúvol som, kto svieti. V tomto meste nikto.
Na pomóc, vykukol miesto Vroubela Bartek zo štvorky a zhodil mi kľúč. Na šieste budem musieť pešo.

Pred výťahom ležal Vroubel tvárou k zemi. Pokrývali ho letáky Kdo tají pravdu.
Nie som záchranár, zdesene som volal o pomoc. Bartek dobehol okamžite. Skúsil tep.
„Vyhodilo mu kardiostimulátor. Tomu nepomůžeme. Odneseme ho do bytu.“

Bartek si zapálil. „Čeká nás odvykací kúra od našich životů!“

Prepper listoval Trapperovými zprávami. Bylo prozíravé nejdůležitější vytisknout. Nakláněl papír k svíčce. Luštil, co znamená symbol volavky.
Vybízí k odhodlání. Odkazuje na ticho a očekává návrat světla.
Ten chlap všechno předpovídal.

Toto nebyl blackout, žádná porucha rozvodny, ale útok na energetické zdroje.
Včera se vypnul celý technologický pokrok. Patrně elektromagnetický pulz. Ale nepřestavitelných rozměrů. Nefungovalo nic, záložní systémy, ani většina produktů z jeho Bible přežití. Chyběly informace.

Přehodil přikrývku přes Chestera. Ochladilo se, celý den sněžilo. Patrně následek rázové vlny.
Čtyřkolka nefungovala. Zítra na lyžích ve vesnici zjistí, jak zareagoval svět.
Nebo zůstane v bunkru. Vždyť na apokalypsu je připravený.

Od Seifertovej prúdili davy. Ozýval sa aj smiech. Situácia nebude vážna. Z centre zneli výbuchy. V tme predstavujú petardy oživenie.
Napätie vo mne poľavilo. Zdvihol som oči. Svetelný smog sa stratil. Medzi oblakmi jasne presvitali hviezdy.
Hluk dole Olšanskou naznačoval, že sa technické vymoženosti vracajú. Mobil sa prihlási.
Oblohou plachtila robustná čierna šmuha, bol to let dračieho tela, presekávala vzduch a zmizla za domami. Úžas vystriedala explózia. Ohromná, ničiaca.
Vítkov či Florenc zachytil stroj. V mieste dopadu, v lietadle boli ľudia.
Začal padať sneh. Nebol to popol.
Moje telo sa vzoplo k hranici svojich možností v snahe dobehnúť bezpečne domov.

Skupinka mladíkov vytrhávala bezpečnostné kladivká a rozbíjala na havarovaných autách sklá. Zachraňovali vodičov z bezpečnostných pásov.
Stál som na chodníku, chrbtom k stene. Som analytik, nie koordinátor. opakoval som si.
Ľudia zostávali vo vyhasnutých električkách, ošetrovali si navzájom rany. Veď prúd zas naskočí.
Niekto sa pokúšal dostať z uzamknutej drogérie. Všetci chceli zapnúté mobily. Dostať sa k toku správ. Fotiť. Nefungovali applewatch, slúchadlá, nič. Nielen autá.
Zlaté mravce. Potrebovali by sme koordináciu pomocou feromónov, či cvrkotu. Spolupracovať. Komunikovať efektívne.
„Začíná válka!“
„Zasraní Rusové!“
„Ukroteroristé!“
„Musk nám vypnul sítě.“
„Kde je policie.“
Zaručené informácie.
Vroubel to vedel: „…hračičky vám přestanou fungovat…“

Kinetická energia päťdesiatich ľudí v predimenzovanej električke znásobená nečakaným zastavením spôsobí trenie, váľanie a stisk. Žiadne masáže. Nárazy.
Notebook mi vyletel niekam medzi sedadlá. Hlava tresla do sedačky.
Všetko sa zmenilo. Prasklo. Vyplo všetky mŕtve ruchy. Žiadne svetlá, motory, ani hudba.
Len plač a krik. Útočiace šero.
Ktosi vykopol dvere.
Stoj zaznelo neskoro, telo narazilo do auta. Neživé zastalo. Reťazová havária rozšírila škálu hluku.
155!
Žiadny displej nezasvietil. Žiadne volanie. Môj mobil bol rozbitý.
Ľudia sa dvíhali, niekto mi podal notebook od krvi.
Tep sto, chvenie. Svet prijal pasívne pohyby.
Mysli Matej! Ďalší globálny darček na tvoje meniny. Všetko najlepšie.

Uprostřed brdských lesů, pár metrů od průniku dopadových ploch, je vojenský bunkr.
Vetřelce vyhání ostnatý drát, tupé údery a Boney M.

Tomahavk se zaryje do stromu. Pitbul poposedne, sníh mu už vadí. Sleduje svého pána. Ten skáče. Rozhazuje rukama.
Prepper natáčí promovideo. „Chestere, útočnou sekeru dokážou ovládat i děti!“
Deset neúspěšných pokusů vymaže. I zběsilý taneček.

Obchody jdou skvěle, svět tančí nové tance.
I Trapper se včera ozval: „Sojky nosí špatné zprávy. Pošlu svoji polohu. Čeká nás komunikace mimo matrix.“
Bylo to elektrizující. Nikdy nesdílejí své souřadnice.
Ponk!
Najednou se všechny přístroje vypnou. Prepper přestane cítit i brnění v hlavě.

Streda. Synchronizácia rozladená, Wolt má výpadok, električky primrznuté od Hlaváku po Lipanskú. Toto má byť veľkomesto?
A nefunguje výťah.

Vroubel striehol na medziposchodí. „Svět se krásně harmonizuje, Matěji.“
„Vypočul vaše volanie po mieri!“ Invalidov nedokážeš obísť.
„Ale Vladimíra Vladimíroviča nahradil dvojník z USA.“
„Čože?“
„Zdroje!“ Ťukne do štôsu letákov.
Vzdychnem si. Dezolát. „Nech vám nenapichnú váš kardiostimulátor!“
„Srandičky! Vás už dávno špehují! Počkejte, když vám hračičky přestanou fungovat.“
Osvetový leták mi vhodí do schránky.

„Siri, lights!“
Sadám za počítač. Na survivor teambuilding objednávam od Preppera taktický tomahavk. Rád som alfa. Kreditka to znesie.

Zúfalá situácia vyžaduje extrémne riešenia. Rozvoz McDonald.

Dmitrij Peskov připustil možnost trvalého míru. „Mиру Hужна Hовая Энeргия.“
V mém podcastu si řekneme, jak s novou světovou energii počítat.
Zelená osvěta tvrdí: Šetření energií zvyšuje kvalitu životního prostředí, kapitál a udržuje trvalé hodnoty.
Ale hodnoty se nám rozesraly. Orel je šílený a Medvěd něco chystá. Co když nám odejdou energetické zdroje? Váš Prepper říká: Buďte připraveni.
Potřebujete trvanlivé potraviny, zásoby vody. Záložní zdroje osvětlení a energie. Komunikační prostředky, alternativní zdroje tepla. Přikrývky, teplé oblečení. Léky, doklady.
Peníze jsou kapitál, těmi nešetřete. Připravte se! Vše pro přežití v mém eshopu. Dnes akce na taktický tomahawk. Svět čeká nová éra.

ZLOVÁCI

Koťátka se vytratila, rozletěla a uplavala. Ryšavé na čtvrtý chlév bušilo marně.
Z Matejova těla se uvolnil utrejch. Sžíral ho dřív, než ho Svět vyhnal zpátky domů. Ale mohl to způsobit i kus seschlého masa za okenicí.
Celá vesnice se rozkašlala. Někdo nadlouho, jiný krátce.
Anča přestala být výjimečná. Když skončil její kašel, dodýchal i Mišo.

Alkonost s tělem páva, s hejnem vran za ocasem, vzala chlapce v peřince a odnesla ho do bezpečí.
Kříž na Katinom prázdném hrobĕ nikdo nezvednul. Počátky pokračují.
Zasáhlo to celý Svět, ale konec to nebyl.
V Dolině se usadili medvědi.
„…veď sa oni stratia…“

Anča spala a Mišo držel v rukách dítě.
„Má poriadne vajčiská, ten bude môj!“ Rozhicovala se mu rána, přiložil syna ženě na prsník a šel skučet do komory.

V nejhlubším sklepě Matej blouznil a močil krev.
S dírou v hrudi seděl při něm jeho otec. Podával mu lahve s alkoholem. Z každé se usmívala jeho matka a Kata.
„Syn môj, mýlil som sa,“ pohladil ho po vlasoch.
Kdo se ovšem zeptal: „Prečo si zhanobil svoj národ?“

Svarožič na vše hleděl a zvažoval otevřít čtyři chlévy. Na své děti.
Kolem kříže se mlčelo. Pouze Kristus zvedl zrak.
„Nezkoušíš je, ani netrestáš!“

Pri plnom vedomí prijímam trest exkomunikácie.
Nemal som vieru Syna Božieho, podľahol som fyzickej bolesti. Prezradil neprelomiteľné spovedné tajomstvo. Vkladám do dlaní Hospodina všetky tajomstvá, ktoré zaťažia moju dušu.
Porušil som celibát, spájal, čo Boh nechcel spojiť, legitimoval smrteľné hriechy. Videl modlárstvo, ale ospevoval plný nedeľný kostol. Prijal som Svár za vlastný.
Ja som poslal Katu, nech prichytí Števa s Ančou. Jej mŕtve telo nevložil do zeme.
Skončilo u starého Bencúra. Rovnako ju, ako telo svojej ženy, rozpustil v alkohole. A vy ste ju pili.
Mňa si berú brány pekelné, ale vás nič nečaká.
Svet Vás zabudol, exkomunikoval zo Sveta.