Brouci

Copak teď, teď už můžeme říct, že to vlastně dobře dopadlo, ale ani netušíte, jak často mě napadá, jak blízko jsme byli k rozpoutání války, možná dokonce jaderné. Slečna Králová si vždycky představovala mámy s dětmi, jak nemají kam utéct, a plakala u toho… já nebrečel, ale myslel jsem na to, že všechno vlastně odstartovaly moje dárky Jyrrymu. Krabičky s leptoderiny od Leifa, co jsem mu pravidelně, jen tak z přátelství, posílal. Aha, vy už jste o nich slyšel, pane redaktore? Tak v tom případě tohle raději vyškrtněte. Víte, je to taková moje noční můra... Nedáte si kávu? Dáte, viďte.