Večer

Vychází první hvězdy, je čas se připravit. Rozčesat a upravit tmavé vlasy, vybrat správné šaty, nanést na tvář líčidlo, načernit obočí a řasy. Rudou barvou přejet rty. Jeden naučený pohyb za druhým, tak známě, bez emocí. Pryč jsou časy, kdy, mladinká, čekala něco nevyslovitelného, krásného. Teď už ne. Teď už ví, že nepřijde nic. Žádné vzrušení, žádné sladké trnutí, jen léty prověřená rutina, naučená gesta, slova, úsměvy. Jedním pohybem bílé paže k sobě připoutá každého muže, dá mu sebe, nedá mu nic. Její objetí jsou prázdná, bez citu, bez lásky, bez naděje. Nic už od života nečeká, Marie z Magdaly.