Zlobivá prázdná spíž

Naisa věnovala vyprazdňující se spíži malinko rozverné zamračení se. Ne že by snad ubývající zásoby měl kdokoliv brát na lehkou váhu, ale mamince se už pár dní dařilo lépe, pěkné dny přicházely dostatečně často, aby mohli občas vyrazit hledat první jarní plody či lovit neopatrná zvířata, i její sourozenci jako by se najednou usmívali nějak víc. A jestli se někdy brzy přeci jen vrátí tatínek, jistě jim odpustí, že zrovna nemají co směnit se sousedy. To, co bylo za nejhlubších mrazů strašákem, jako by se najednou stalo příslibem lepších dní. Ale to, že nevezme více než obvykle, si Naisa pohlídala.