Mlha přede mnou, mlha za mnou

„Mlha přede mnou, mlha za mnou," zadeklamovala Popelka, otočila se na podpatku, přičemž se jí střevíc vyzul, a nedbajíc, utíkala kulhavě pryč.
To se lehko řekne, mlha. Dolů do města ještě cestu našla, ale jak vyběhla mezi pole, byla ztracená. Na každou stranu na dva kroky brambory a dál nevidět. Popelka klopýtá oranicí, mezi prsty bosých nohou se jí tlačí bláto, vlečka sukně trhá nať.
„Podle mých výpočtů jsme právě za chalupou dřevorubce," ohlásil královský navigátor.
Zaplaťpámbu, pomyslela si Popelka a nepozorovaně vklouzla dovnitř.
Prý si všechny dívky musely zkusit nějaký střevíc.
Ještě že ona ne. Vždyť by ho zničila.