Žárlivec

Ema vchází do pokoje s nákupní taškou.
Karel: (od novin) Má milá, kdes byla?
Ema: U řezníka, moje touho.
Karel: U řezníka? Proč tak dlouho?
Ema: Bylo tam lidí mraky a velká fronta taky.
Karel: (ironicky) Hm, hm, tak říkáš velká fronta! A nebyl tam spíš ňákej Franta? Řekni pravdu. (dupne)
Ema: (dá ruce v bok) Tak pravdu, to je těžká věc. Jsi starý žárlivec.
Karel: (hrozí) Nerozčiluj s tím, víš, jak to myslím.
Ema zpívá se sborem:
Žárlivost za nehty jak špínu zarytou
na prvním místě vážíš si svého ega.
Celou svou duši máš jen zlobou pokrytou,
po mých citech šlapeš jak po kostkách z lega.
Karel: Neodváděj řeč. Jak to bylo!
Ema: (přisedne si) Proč láskou skutky neměříš. Když řeknu pravdu, nevěříš. Tak teď ti tedy řeknu lež. Zalíbí se ti, věř. (líbezně) Byla jsem s prvním, kterého jsem potkala. Tralala.
Karel: (bouchne pěstí do stolu) Že to pravda není?!
Ema: Ne, mé potěšení.
Karel: (vstane) Tak proč mi lžeš?
Ema: Slyšet to chceš. Už budu jak pěna.
Karel: Chci pravdu. (zasněně) Je krásná jako žena.
Ema: Rozhodně však není praktická a už vůbec není taktická. A i když lež pravdou leckdy předčíš, žárlivce o pravdě nepřesvědčíš.
Opona