Ráno je moudřejší večera

Jakoby v transu pozvedla nůž. Na čepeli byly kousky zaschlé bramborové kaše. Špatně ho umyla.
Kdyby to viděl...
Obvykle by ji po takové myšlence zachvátila panika. Malá semínka strachu někde hluboko skutečně klíčila, ale z větší části cítila pouze otupělost.
Vzala houbičku na nádobí... A pak ji zase položila. Špinavý nůž dala do příborníku.
Pak ho zase vzala a zamyšleně si jej prohlížela.
Bouchly dveře. Manžel.
Rychle nástroj uklidila a šla připravit večeři.
(Pochvaly se nedočkala.)
Nech to být, vyspi se, v ranním světle všechno vypadá jinak, říkávala maminka, když byla malá.
Linda Nadějová se usmála.
Ano, ráno bude jiné.