Zelené ráno

Probudil se se střepem v hlavě a pocitem, že co nevidět vrhne. Z druhého konce místnosti na něj křičel mobil.
„WTF?“ zakňoural, spadl z matrace, rozkašlal se, nahmatal něčí zadek, vstal a odpotácel se do koupelny netuše, půjde-li to vrchem, či spodem.
Nic nikudy nešlo, po včerejším večeru měl prázdnou nejen lebku, ale i dutinu břišní.
Rychle, ale nejistě se přesunul zpět do sklepa.
Do sklepa? Co tam?
Kouř tam. Hodně kouře. A ještě víc prázdného skla, rozkutáleného do všech stran.
Uprostřed té spouště seděla na matraci zelená víla, znalecky tahala z vodnice a vypouštěla kolečka.
„Volala matka,“ řekla líbezně.