Klepy a klepeta

Družina pronásledovala oko lesem, skalami a nakonec na pobřeží neznámého moře, kde ho definitivně ztratila. Rozhodli tedy, že tu jednoduše přespí a ráno pokus zopakují, ovšem Edvin zahlédl v písku podezřelé stopy.
„Jsou to nejspíš pověry,“ pravil Edwin nebývale ostražitě, „avšak slyšel jsem, že v těchto končinách číhají chuulové. Odpudivá monstra podobná krabům, co klepety přepůlí koně a mají tlamu plnou paralyzujících chapadel. Koukejte v noci dobře hlídkovat, opičáci, jestli chcete přežít.“
Edvin hlídkoval, ovšem trochu zbytečně. Pořád byl totiž duben, dimenze se prolínaly a za písečnou dunou ležel jakýsi nazrzlý chlupáč, který spokojeně trávil hromadu toho nejlepšího kuřete vůbec.