Závist

Jonáš brzy pochopil, že Petrovi vlastně celou dobu závidí. Ne tu jednoduchost, s jakou bral věci ve svém životě. Nebo to, že měl holku, která sice byla šílená, ale nenosila žádnou růžovou, kdežto on měl kluka, který sice byl normální, ale růžovou nosil často a rád. Ani to, že ho rodiče brali jako toho zodpovědnějšího, navzdory tomu, že měl ve škole menší úspěchy než Jonáš. Záviděl mu klid, rozvahu a smíření.
Petr neměnil věci, které se Jonáš změnit snažil.
Opouštěl věci, jichž se Jonáš držel zuby nehty.
A nové věci vítal s nadšením, jakého se Jonášovi nedostávalo.
Prostě už dospěl.