Marnotratná dcera

Když poprvé vyšplhala na strom, v jejích očích hopsaly jiskřičky té nejčistší dětské radosti.
Když se procházela po střechách, bez jištění zdolávala skály a balancovala na okenních římsách, v jejích očích skotačily plamínky vzrušení.
Když usazená na povozu principála Paola odjížděla z města, v jejích očích se třásly hořící pochodně hněvu.
Když po třech letech poslala domů svou fotografii, ještě pořád v jejích očích tančily plameny vzdoru.
Když se na podzim roku 1939 vracela do města, na potemnělém parketu jejích očí se v neúsměvné parodii na tanec zmítaly stíny hrůzy a zoufalství.
Barnaby už se návratu své ztracené dcery nedočkal.