Úloha o králících

Noc byla horká, cikády drnčely a signor Leonardo ne a ne usnout. Oveček už napočítal nejmíň do tisíce, ale spánek pořád nepřicházel. Nu což, ovečky nezabíraly, zkusil králíky.
Vytvořil v duchu ohrádku a umístil do ní párek malých králíčků. Dal jim dva měsíce na to, aby dospěli a potom nechal ramlici vrhnout další pár mladých. Ti také…
Až do úsvitu počítal, kterak se mu kolonie utěšeně rozrůstá. Jeden pár, jeden pár, dva páry, tři páry…
Za rozbřesku výsledky své imaginární plemenitby přenesl na kus pergamenu a ukázal manželce.
„Víš co,“ pohladila mu shovívavě rameno,„připravím ti dneska králíka na rozmarýně.“
Autorem úlohy o králících je Leonardo Pisano, zvaný Fibonacci, středověký italský matematik, jeden z nejvýznamnějších matematiků vůbec. Řešení úlohy, tedy počty králičích párů v jednotlivých měsících, lze zapsat jako posloupnost čísel 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13 … , kde každý další člen posloupnosti dostanete tak, že sečtete dva předcházející. Poměr dvou sousedních členů je úzce spjat se zlatým řezem, který se překvapivě často objevuje v přírodě. Možná si na Fibonacciho posloupnost budete pamatovat z knihy Šifra Mistra Leonarda.