Když se čas naplnil

„Drahá,“ řekl ženě, „je to tady. Chceš jet se mnou?“
Otevřela jedno oko.
„Jsem hrozně unavená, miláčku.“
Políbil ji na čelo, namazal si svačinu a odjel do porodnice.
„Budeme vás muset uspat,“ pravili bílokabátníci.
„Nesnáším řezání,“ usmál se, „já vám to prsty otevřu, vyndejte mimčo, řekněte už a já se zavřu.“
„Vy jste pacient, vy rozhodujete,“ přikývli.
„Krásná holčička,“ přišel se podívat primář, když už bylo po všem. „Ale jednu věc mi musíte vysvětlit. Na formuláři se jménem dítěte je podpis váš, manželky, rodičů, tchyně… Kde je podpis tchána?!“
„Už je mrtev,“ hlesl unaveně, „potvrzení jsem samozřejmě přinesl s sebou.“