Perpetuum mobile

Harry Potter si vždy připadal trochu jako perpetuum mobile. Když bydlel u strýce, tak to bylo stále jen nějaké: Udělej tohle, udělej támhleto a ne, nemůžeš jít spát, kolikrát ti to mám říkat! Když nastoupil do Bradavic, tak se v podstatě nic nezměnilo...
Harry, buď statečný! Harry, tohle zvládneš, jsme s tebou! Harry, poraz pána zla! A ne, nemůžeš být unavený, ty jsi Harry Potter! Harry, usmívej se do objektivu! A ne, nemůžeš si jít odpočinout, večírek je v plném proudu!
Až když už byl naprosto vyčerpaný, objevil se někdo, od koho to vůbec nečekal, a řekl: Harry, nemusíš nic...