Pod hřívou had

Byl trochu roztrpčen, když mu v zavinovačce přinesli hada.
"Máte chlapečka!" vrkala zdravotní sestra.
Už druhého plaza. Jeho bratr, dvojče, o pět let mladší lenochod, ani z lůna se mu nechtělo!, přitom počal krásné zlatohlávky.
Vždy svého sourozence podceňoval, otce - hada a lva - oba neznali, matka svobodomyslná a divoká!, ale jako starší podědil lví tělo a hadí povahu, bráška naopak. Hlazen po hřívě, obletován děvčaty, zatímco dvojče - šupinatec - vzbuzovalo odpor. Hbitý jazyk proti tupému řevu, smýkl se tam, kde bratr bušil hlavou do zdi. Vždy napřed, ohebný, přehlédl silnou vůli.
Jak jeho děti rostly, pochopil, že hadí povaha lví nevychová.