Linkva pozdě bycha honí

„Děti,“ řekla Taura unaveně, „tatínek má nostalgickou a já musím kojit.“
„Grhm,“ potvrdila Viktorka.
Velký pátek, velké sebezapírání: všichni dosti hladoví, všichni s velkou vůlí, ale…
„Vím,“ pípla Thea, „že Bůh nedopustí zkoušku, která nad mé síly. Ale nechci to ani pokoušet!“
„Já už v limbu,“ vzhlédl od mobilu Apolo, „Já bliju,“ od umyvadla Sikar.
„Srábotky,“ frkla Linkva a o několik chlupů času později pravila: „Na co vzpomínáš, tati?“
„Na své první drabble,“ něžně a teskně upíral zrak v minulost Filcin. „Na svůj první kontakt se světem Déemdé… Tys mě přivedla, pamatuješ?“
„Aby ne,“ zachmuřeně dcera, „není dne, abych nelitovala!“