Fakt nevím, co jsem psal...

Nejdříve jsem se jen tak koukal. Slunko svítilo, já seděl a jen tak mlčel a o ničem nepřemýšlel. Jasně dámy chápu.
Pro vás naprosto nepochopitelné. Jen tak si sedět a nemyslet na nic. Vůbec nic. Fajn, představte si, že jste dostaly dávku testosteronu průměrné kulturistky před vystoupením.
Zpět k tématu:
Pak se to začalo hýbat. Lehce, jako když ptáče zobe do skořápky, když se snaží se vylíhnout.
Tomu jsem však nevěnoval pozornost, protože takové věci jsou normální.
Pak mi ale něco obřího stáhlo prut do vody a já se probudil na operačním stole, za dosti nepříjemného zvuku nastartované okružní pily.