Zpátečník

Ohlížeje se, uklouzl po banánové slupce.
Uvítal to, od rána strašně natlučený, teprve s pádem zase svěží a jako rybička. V práci krvácel, než se řízl o papír.
"Vlastně jsi nekonečná kráva," řekl kolegyni, kterou znal po pihu nad travnatým trojúhelníkem. Sblížili se, na okamžik, začal ji nadbíhat a zapalovat a pomáhat do kabátu, dráždivě neznámé.
V krámech jej neměli rádi, věčně něco reklamoval, nové, zatavené nezbytné zbytnosti, použity nepřispěly k žití. Hluboce nejistý vlastní práci rozkládal na písmenka až do nicoty. Nadřízené rozčiloval, neb znal odpovědi před otázkou.
Až když zhnědlé banány začaly žloutnout, pochopil, že musí plavat vpřed.