Listovala zažloutlými stránkami a při každém druhém obrázku se musela oklepat. Vyobrazení těch tvorů i popisky k nim v ní budily nepříjemnou hrůzu. Takové podivné panoptikum tvorů, kteří na ni hleděli prázdnýma očima. Někteří se snad dokonce snažili usmívat. Pod každým obrázkem byl navíc popisek, nesoucí nějaké rádoby vtipné ponaučení či zážitek.
Proboha... ty vlasy s nemožnou trvalou a šílenou foukanou. Sandály a fusekle, jasně. A co to má na sobě za trenýrky? Takhle nikdy nemohla vypadat babička. Ne, tahle malá kreaturka, co sedí nahá v bazénku. Já.
S hrůzou rodinné album zavřela. Osmdesátky už by se niky neměly vracet.
Pokud chápeme bestiář jako vyobrazování exotických stvoření a popisek k nim, jsou alba mojí mámy fakt Bestiář. :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:-)
Aries
:-)
Môžeš sa tešiť, móda je
galahad
Môžeš sa tešiť, móda je cyklická ;)
Hehe, i tak by se to dalo
strigga
Hehe, i tak by se to dalo říct.. moje malé já se sice nachází až na fotkách z raných devadesátek, ale nemám dojem, že by to bylo o moc lepší. :D
Skvělý nápad. Stará alba jsou
Keneu
Skvělý nápad. Stará alba jsou hrozně divná věc. Já mám někdy pocit, že mě jednu chvíli prostě vyměnili za někoho jiného...
Jsme to my anebo to nejsme my...
To je dobré:) a úžasné, jak
Rya
To je dobré:) a úžasné, jak dovedete rozpoznat ta období, mně nějak všechno splývá:)
Ehm... :D Jo, přesně takové
Rebelka
Ehm... :D Jo, přesně takové poklady máme doma taky :).
:))))) Jo!
Zuzka
:))))) Jo!
Drabble trefné a hezky
Ness
Drabble trefné a hezky napsané, ale jinak...*tiše pláče* (přítel vyhrožuje, že si při přístí návštěvě řekne rodičům o fotky)